Banner_left Header_leftHeader_right Banner_right
Hlavní strana
Kontakty
INFORMACE
NAMIBIE, BOTSWANA & JAR 2007
FOTOS

+ bonus VICTORIINY VODOPÁDY v ZIMBABWE

flag_namibia.flag_botswanaflag_jar

S dalším rokem přišlo další přemýšlení, kam bychom mohli letos vyrazit. S Helčou jsme se shodli, že nastal ten pravý čas vyrazit za poznáním na černý kontinent - do Afriky! Jenže kam, když je tak veliká? Za hlavní prioritu jsme si zvolili návštěvu národních parků, abychom viděli na vlastní oči velká africká zvířata žijící ve svém přirozeném prostředí. Někdy v zimě jsme se dívali v televizi na Cestománii s Bartoškou a Donutilem a zrovna byla z Botswany. Tak jsem koukl na internet pro pár informací a bylo hotovo. Začalo plánování, sledování cen letenek, informací o vízech, až z toho vyšel okruh třemi africkými státy - JAR, Namibií a Botswanou.

     Pak nadešel dlouho očekávaný termín - 24. srpen 2007, kdy jsme konečně zvedli opět kotvy a přes Brno jsme dorazili do Vídně, odkud už nám letělo letadlo směr Afrika!

  

 

 

 

Etosha

Namibia

Jet či nejet?
Victoria_Falls
 

Informace o zemích
NAMIBIE
Namibijská republika
   
Rozloha: 
825 418 km2  (33.na světě)     
Počet obyvatel:
2,03 mil. obyvatel
Hlavní město:  
Windhoek
Úřední jazyk:   
angličtina, další jazyky: oshiwambo, němčina, afrikánština
Nejvyšší hora:
Königstein (2606 m/n.m).
Měnová jednotka: 
namibijský dolar (1 NAD = 2,83 Kč v r. 2007)
Časové pásmo:
+1
Počet dnů v zemi: 
11
Víza/doklady:
Občané ČR potřebují k cestě do Namibie víza. Dají se získat na Namibijské ambasádě ve Vídni. Více zde.
Velvyslanectví Namibie - Vídeň:
Ungargasse 33/5th Floor, Vienna A-1030
Otevírací hodiny:
09.00 - 13.00 /Po-Pá/
Telefon:
00431-402 93 71 , 72, 73
Fax:
00431-402 93 70
E-mail:
nam.emb.vienna@speed.at
Web:
www.embnamibia.at
Velvyslanectví ČR v JAR- Pretoria
936 Pretorius Street, Arcadia 0083, Pretoria  P.O.Box 13671, Hatfield 0028
Otevírací hodiny:
po, st, pá 10.00 - 12.00
Telefon:
002712/4312380 , 4303601, 4302328 
Fax:
002712/4302033
E-mail:
pretoria@embassy.mzv.cz
Web:
www.mzv.cz/pretoria
Wikipedia:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Namibie:
BOTSWANA
Botswanská republika
   
Rozloha: 
600 370 km2 (44. na světě)         
Počet obyvatel:
1,64 mil. obyvatel
Hlavní město:  
Gaborone 
Úřední jazyk:   
sečuana, angličtina
Nejvyšší hora:
Tsodillo Hills (1 489 m. n. m.)
Měnová jednotka: 
botswanská pula (1 BWP = 3,14 Kč v r. 2007)
Časové pásmo:
+1
Počet dnů v zemi: 
6
Víza/doklady:
Občané ČR potřebují k cestě do Botswany víza. Dají se získat na Britské ambasádě ve Praze. Více zde.
Velvyslanectví Botswany:
Botswana nemá v Praze zastoupení, nejblíže je Vysoká komise Botswanské republiky v Londýně.
Otevírací hodiny:
 
Telefon:
 
Fax:
 
E-mail:
 
Web:
Velvyslanectví ČR - nejbližší JAR
936 Pretorius Street, Arcadia 0083, Pretoria  P.O.Box 13671, Hatfield 0028
Otevírací hodiny:
po, st, pá 10.00 - 12.00
Telefon:
002712/4312380 , 4303601, 4302328 
Fax:
002712/4302033
E-mail:
pretoria@embassy.mzv.cz
Web:
www.mzv.cz/pretoria
Wikipedia:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Botswana:
JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA
Republika Jižní Afrika
   
Rozloha: 
1 219 912 km2 (24. na světě)         
Počet obyvatel:
43,65 mil. obyvatel
Hlavní město:  
Pretoria
Úřední jazyk:   
angličtina, afrikánština + domorodé jazyky
Nejvyšší hora:
Njesuthi (3 408 m. n. m.)
Měnová jednotka: 
jihoafrický rand (1 ZAR = 2,83 Kč v r. 2007). ZAR má stejný kurz jak NAD a v Namibii se dá platit randy.
Časové pásmo:
+2
Počet dnů v zemi: 
4
Víza/doklady:
V dubnu 2003 byla zrušena pro občany ČR vízová povinnost vztahující se na držitele všech druhů cestovních dokladů pro pobyt v JAR do 90 dnů za turistickým nebo tranzitním účelem.
Velvyslanectví JAR - Praha
Ruská 65, P.O.Box 133, Praha 10 - Vršovice
Otevírací hodiny:
08.00 - 16.30 /Po-Čt/ 08.00 - 14.00 /Pá/
Telefon:
267 311 114 , 271 731 799
Fax:
272 735 570
E-mail:
saprague@nextra.cz, satrade@mbox.vol.cz
Web:
Velvyslanectví ČR - nejbližší JAR
936 Pretorius Street, Arcadia 0083, Pretoria  P.O.Box 13671, Hatfield 0028
Otevírací hodiny:
po, st, pá 10.00 - 12.00
Telefon:
002712/4312380 , 4303601, 4302328 
Fax:
002712/4302033
E-mail:
pretoria@embassy.mzv.cz
Web:
www.mzv.cz/pretoria
Wikipedia:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jihoafrick%C3%A1_republika

Nahoruu

Mapy zemí   
map_namibiamap_botswana
Nahoru

Trasa cesty - den po dni 

A takto to v roce 2007 probíhalo:

Den 0
23.8.2007
Den 1
24.8.2007
Brno - Vídeň - Káhira
Den 2
25.8.2007
Den 3
26.8.2007
Den 4
27.8.2007
Den 5
28.8.2007
Den 6
29.8.2007
Den 7
30.8.2007
Den 8
31.8.2007
Den 9
1.9.2007
Den 10
2.9.2007
Den 11
3.9.2007
Den 12
4.9.2007
Den 13
5.9.2007
Den 1
6.9.2007
Den 14
7.9.2007
Den 15
8.9.2007
Den 16
9.9.2007
Den 17
10.9.2007
Den 18
11.9.2007
Den 19
12.9.2007
Den 20
13.9.2007
Den 21
14.9.2007
Den 22
15.9.2007

Nahoru

Přípravy na cestu, letenky, víza

LETENKY      To, že pojedeme v létě do Afriky jsme se rozhodli někdy v únoru. Tak akorát na to, začít sledovat na internetu ceny letenek. Po zkušenostech z minulých let víme, že ceny na dvou nejvyhledávanějších letenkových serverech Letuška.cz a StudentAgency.cz jsou na chlup stejné (linky na záložce odkazy) Věděli jsme, že chceme letět do Johannesburgu. Sem tam se objevila speciální slevová nabídka, ale to většinou až těsně před odletem a na to jsme nechtěli spoléhat. Pokud si objednáte letenky tak 3-4 měsíce dopředu, dosáhnete slušné ceny. My si koupili přes internet zpáteční letenky s Egypt Air (mezipřistání Káhira) za 18 741 Kč (z toho 3 784 Kč letištní poplatky). Dále do Johannesburgu létají ve stejné cenové hladině ještě Air Portugal, ostatní aerolinky (především British Air) vycházejí mnohem dráž, cca kolem 24-26 tis. za kus.

AUTO   Prozatím jsme si vždycky na našich cestách vystačili s batohem a místní dopravou. Tentokrát to však bylo jinak. S dopravou v Africe místními autobusy to vypadá tak, že to spíše nevypadá. Existují dálkové linky mezi hlavními městy a poté nepravidelné linky mezi jednotlivými většími městy států.  O vlacích bych se ani nezmiňoval, jezdí třeba dvakrát týdně. Samozřejmě pro někoho, kdo má neomezený čas a naopak omezené finance, je doprava pomocí vlastních sil možná. Cestovala tak například Američanka Eillen, kterou jsme svezli po cestě pár dní my. My však měli na naše poznávání Afriky pouze a jenom 3 týdny, proto padla volba na auto. Je to také jediná možnost, jak se pohybovat po národních parcích a neplatit nehorázné sumy za placené safari.

      Při hledání vhodné půjčovny byl opět k nezaplacení internet. Sepsal jsem naše představy o autě (délka půjčení, kategorie, místo vyzvednutí, místo vrácení, pojištění atd.) a poslal do půjčoven v JAR. Ty se pak ozvaly s cenovými nabídkami, vybrali jsme nejlepší a bylo to. Auto jsme měli půjčené od Europcaru (další jsou třeba Avis, Hertz či Budget - více na záložce odkazy), vyzvedli jsme si ho přímo na letišti a tam ho za 21 dnů i vrátili. Šlo o Toyotou Corollu (kategorie B), která měla najeto asi 1500 km, tedy byla téměř nová. Auta v kategoriích se liší, čím lepší auto, například s pohonem na všechny kola, tím výrazně dražší. Je nutno si předem dobře promyslet cestu, aby to auto zvládlo. Všichni Němci samozřejmě jezdí ve čtyřkolkách (4WD), my se však v rámci nízkého rozpočtu spokojili s Corollou. Na prašných namibijských cestách dostávala někdy pěkně zabrat, ale naštěstí to zvládla. Doporučujeme si na začátku připojistit přední sklo. Nám prasklo od kamínku projíždějícího auta v Namibii a celou cestu jsme se strachovali, kolik budeme platit. Naštěstí to prošlo, ale na to se nedá moc spoléhat. Píchnout jsme taky nepíchli, ale co jsme slyšeli kolem, tak jsme spíše měli neuvěřitelné štěstí, například Češi, co jsme je potkali po cestě, měli defekt 6x! Pokud píchnete, opraví vám to i v té největší díře po cestě za docela málo peněz, ale člověk nikdy neví. Převzetí auta probíhalo strašně rychle, nic moc neprohlíželi, i když jsme ho měli docela poškrábané.

     Jezdí se vlevo a je potřeba Mezinárodní řidičský průkaz. Co jsme se setkali, řidiči jsou daleko ohleduplnější než u nás a dodržují se pravidla! Viděli jsme po cestě pár policistů s radary, i když nás ani jednou nestavěli. Taky je potřeba si dávat pozor na to, aby jste měli dostatek benzínu. Vzdálenosti jsou mezi městy docela veliké. Nám se osvědčila mapa, kde byly zakreslené benzinové pumpy, takže jsme si to mohli pěkně rozplánovat. Ale stalo se nám, že na jediné pumpě v Kasane už neměli Natural, tak jsme jeli dalších 100 km na olovnatý benzin. Především na Caprivi Stripu průvodce doporučuje tankovat plnou na každé pumpě, kterou projíždíte.

VÍZA     Víza jsou kapitola sama pro sebe.

Do JARu nejsou víza potřeba. Stačí platný cestovní pas.Víza do Botswany vyřizuje Velvyslanectví Velké Británie v Praze (Thunovská 14, Praha , příjem žádostí: Po - Pá 9-12h)                                                                                                         

Nutno předložit:

  • platný cestovní pas
  • 1 x foto
  • vyplněný formulář (ke stažení na www.britishembassy.gov.uk)
  • poplatek za vízum 2700Kč + 2000Kč poplatek ambasádě.
  • na stránkách mají napsáno, že si můžete zažádat 6 týdnů předem. Udělejte to však dříve a průběžně si volejte, jak to s nimi vypadá. My jsme kvůli botswanským vízům málem vůbec neodjeli, protože jim to trvalo těch 6 týdnů, a to jsme tam na konci volali skoro každý den. Formulář zaneste osobně (můžete i za někoho jiného), stejně tak pak vyzvednutí. Platí se v Kč.

Víza do Namibie vyřizuje Velvyslanectví ve Vídni. (Ungargasse 33/5th Floor, Vienna A-1030)    

Nutno předložit:

  • platný cestovní pas (platný alespoň 6 měsíců po odjezdu z Namibie)
  • 2 x foto
  • potvrzení o rezervaci letenky (kopie letenky)
  • itinerář cesty (z cestovky, nebo napsaný předpokládaný itinerář s místy, kdy se bude nocovat). Pokud máte rezervaci ubytování, tak i tu.
  • vyplněný formulář (ke stažení na http://www.embnamibia.at/visa-forms.html)
  • poplatek za turistické vízum 45 EUR placený hotově.
  • formulář s penězi je možnost zaslat poštou, vyřízení trvá dle stránek 3 pracovní dny. Vyzvednutí však osobně. My však po mailové domluvě s paní na ambasádě přijeli do Vídně ráno a za dvě hodinky bylo vízum hotové. Dostali jsme ještě spoustu letáků a map. Jaký to rozdíl od Botswany!

Zimbabwe - ještě před cestou jsem si mailem ověřoval informaci, že se zimbabwské vízum dá pořídit přímo na hranicích země. Bylo mi to potvrzeno i s cenou 100 USD za vízum. O.K. Za jednodenní výlet sice hodně, ale Viktoriiny vodopády za to stojí. Tím spíše, když jsme byli na hranicích příjemně překvapení, že po nás chtěli jen 35 USD! Tak se šetří!

PRŮVODCE Průvodce jsme měli jako již tradičně nejnovější vydání Lonely Planet Botswana & Namibia z roku 2007. Za tu dobu jsme na formát LP zvyklí a jsme s ním spokojeni. Jako vždy se najdou nějaké mouchy, ale to hlavní splnil. Zajímavě vypadal i Rough Guide pro JAR, Namibii a Botswanu. Ten však nemůžeme posoudit. Oba dva průvodci obsahují i pasáž o Viktoriiných vodopádech, jak ze zimbabwské , tak zambijské strany. Mapu jižní Afriky (JAR, Namibia, Botswana) jsem měl už z domova, lepší se pak ukázala jen samostatná mapa Nabimie, taky od WorldCartu, byly tam zaznačeny i pumpy, což se může v namibijských pouštích hodit. Pěknou mapu jsme dostali zdarma i na namibijské ambasádě (třetí obrázek).

LP_Botswana
map_SudAfrica
Namibia_map

Zpět na trasu cesty / Nahoru

Cestopis

OPĚT NA CESTĚ 

Olomouc - Brno -23.8.2007

Tak se zase sešel rok s rokem a my zase nevíme, co roupama dělat. Tak opět vyrážíme do světa. Tentokrát padla karta na Afriku. Dumali jsme, dumali, a nakonec jsme si vybrali její jižní část, hlavně Namibii a Botswanu a jejich národní parky plné zvířat. Batohy sbaleny, peníze vyměněny na cestovní šeky, mezinárodní řidičáky v kapse, a  tak j ještě 23.8. po práci nahazujeme batohy na ramena a přesunujeme se do Brna, kde jsme měli domluvený nocleh u kamarádů Broschových z důvodu brzkého ranního odjezdu autobusu do Vídně.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

VÍZA DO NAMIBIE A HURÁ DO AFRIKY

Brno - Vídeň - Káhira -24.8.2007

Ranní přesun do Vídně proběhl hladce - během chvilky jsme se zorientovali a v devět jsme už klepali na dveře Namibijské ambasády, zrovna otvírali. Po asi dvouhodinové procházce po centru jsme se vrátili a vyzvedli si hotová víza i se spoustou map a materiálů. Popřáli nám šťastnou cestu, byli moc příjemní.

Poté už následoval přesun S-bahnem na letiště (2x1,70 Eur/os), check-in zavazadel a nástup do letadla. V 15.30, přesně podle plánu, se letadlo Egypt Air odpichuje od země. Letíme do Afriky. Zatím jen do Káhiry, ale to je taky Afrika. Při výstupu na plochu je pěkné vedro. Máme nějaké 4 hodiny času do odletu, chvíli se bavíme s Čechy směřujícími do Kuala Lumpuru. Pak pozorujeme okolí a Helča zkouší spát. Ve 2.25 ráno už zase sedíme v letadle,  tentokrát větším a míříme podél Nilu směrem k rovníku. Ten jsme zaspali, k ránu nás budí, servíruje se jídlo a za chvíli šťastně přistáváme v Johannesburgu. Je 9.30, stejný čas jako u nás, teplota 12 stupňů. Naše dobdrodužství v Africe může začít.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

ŘÍDÍME VLEVO, SANDVELD NATURE RESERVE

Jo`burg - Sandveld - 25.8.2007

V řadě pro "jiné cestující", než jsou JAR, čekáme na odbavení Pán řídí situaci a říká každému, k jakému okénku se postavit. Vše probíhá hladce. Kupodivu i batohy doputovaly v pořádku. Jakmile se rozkoukáme, jdeme hledat stánek půjčovny Europcar, kde máme domluvené půjčení auta. Rent car Office jsou všechny umístěny v budově naproti příletové haly. Vyřizujeme  formality, dostáváme klíče a jdeme k autu. Jsou jich tu stovky! Jak na běžícím páse. Korpulentní paní nám ukazuje auto, je to Toyota Corrola a má najetou pouze nějakých 1500 km! Do formuláře pečlivě zaznamenává každý škrábanec (moc jich tam není) a můžeme vyrazit. Jezdí se tu vlevo, volant vlevo, je to pro mě novinka. Chvíli trénuju na parkovišti a jedeme. Je to nezvyk, ale půjde to. V Johannesburgu se vůbec nezdržujeme, míříme ven na výpadovku na Kimberley. Vše je dobře značené, docela hustý provoz. Zastavujeme až v Klerksdorfu, u Mc Donalds, na nic jiného  jsme se zpočátku nezmohli. Nakupujeme v Pick&Pay, normální supermarket, ceny jak u nás. V Bloemhofu odbočujeme na Sandveld Nature Reserve. Jedeme ještě 4 km přes přehradu. Výhled z mostu je nádherný. Šipka ukazuje doprava do kemu další 4 km. Poprvé opouštíme asfaltku a drncáme po typické pouštní cestně. V kempu hledáme místo, téměř nikdo tady není. Na procházce vidíme prvního kozorožce. Večer svítí hvězdy a u vody to hýří ptáky. Čeká nás první studená noc ve stanu... Vaříme polévku a jdeme spát.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

DIAMANTOVÝ DŮL V KIMBERLEY

Kimberley - 26.8.2007

Ráno vstáváme docela pozdě, dospáváme let. V noci bylo docela zima, ale dalo se to. Balíme věci, sedáme do autíčka a vyrážíme na zbytek cesty do města Kimberley. Jsme tam až kolem jedné hodiny. Chvíli hledáme, jak se dostaneme ke zdejší největší atrakci - velkému diamantovému dolu zvanému Big Hole. Parkujeme a jdeme na prohlídku. Ujímá se nás holka, které rozumím tak každé třetí slovo. První jdeme do "kina", kde nám promítají film o historii Kimberley, která je pevně spjata s dolováním nejtvrdších nerostů. Největší rozmach tady byl na konci 19. století, kdy sem proudily davy diamantokopů ale pevně v rukou to vše měli dva pánové z Anglie ..... Po konci filmu se už jdeme po mostku podívat na obrovskou vydolovanou díru, ze které se až do r. 1914 těžily diamanty. Poté byla těžba v období 1. světové války přerušena, důl zaplavila voda a těžba už nebyla obnovena. V jiných dolech v okolí však dolování pokračovalo až do roku 2002. Dnes se Kimberley mění pomalu z těžebního centra na město turistické. Pokračujeme v prohlídce do podzemí, kde nám je za doprovodu autentických zvuků ukazováno, jak se tady těžilo před sto a více lety. Zajíme. Prohlídka končí výstavkou zde nalezených diamantů (vše dul_kimberleypečlivě střeží policista) a také replikami nejznámějších světových diamantů a jejich historií. Později jsme se dozvěděli, že v čase naší návštěvy byl zrovna v JAR nalezen největší diamant světa.... V okolí Big Hole je postaveno autentické těžební městečko, které si s Helčou pomalu procházíme. Kostelík, hospoda, radnice,nemocnice.....

Poté už sedáme znovu do auta a jedeme dál. Nakonec jsme si mákli a přes Upington jsme dojeli až k národnímu parku Augrabies, což bylo nějakých 550 km. Přijeli jsme už za tmy, postavili stan, dali se teplou sprchu a těšíme se na další den!

Zpět na trasu cesty / Nahoru

NÁRODNÍ PARK AUGRABIES a DO NAMIBIE! 

NP Augrabies - 27.8.2007

V noci byla pěkná zima, nicméně ranní teplá sprcha to spravila. Jsme na nejjižnějším bodě naší cesty, teď už to bude jen lepší. Vlastně jsme oba na nejjižnějším místě v životě. Balíme stan a vyrážíme do národního parku Augrabies. Po prvním nákupu regulátoru elektřiny v gift shopu scházíme k nádhernému vodopádu padajícímu do kaňonu. Podél kaňonu je několik překrásných vyhlídek. Fotíme a točíme ostošest. Je to nádhera. V březnu 2006 tu bylo strašně moc vody, mají tady fotky. Vydáváme se na 5 km dlouhý okruh s 10-ti naučnými body o rákosí, stromech, vrásnění krajiny, odlupujících se kamenných deskách, bobrech atd. Je to krásná procházka, počasí je super, slunečno a teplo. Vidíme další spektakulární vodopády.  Po pokochání se v parku jedeme zpět do kempu kvůli povolení auta do Botswany, které nám posílají augrabiesfaxem z Europcaru. Nakonec se vše vydařilo a můžeme vyrazit směr Namíbie!

Cesta je dlouhá, jedeme dlouhý úsek po prašné cestě, na hranice u města Nakop přijíždíme ještě před setměním. Auta zde musí zastavit a pasažéři sami jít do kanceláře, legitimovat se. Po 13-ti kilometrech totéž pro namibijskou stranu. Platíme poplatek za vstup auta. Pokračujeme do města Karasburg. Přijíždíme již za tmy, je to spíše vesnice, hledáme ubytování. Chvíli bloudíme, nakonec jsme našli garáž s nápisem accomodation. Jdeme se zeptat. Ukecali jsme to ze 300 na 200 namibijskýcgh dolarů. Fajn. Super. Zase neteče teplá voda.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

FISH RIVER CANYNON 

Ais-Ais - Grünau - 28.8.2007

Ráno proběhla lapálie s placením. Zbylo nám totiž poslední 160 jihoafrických randů a namibijské dolary jsme ještě neměli. To by problém nebyl. Kurzy obou měn jsou k U.S. dolaru stejné a navíc po celé Namibii se dá bez problému platit randy (pozor, naopak to neplatí). Co teď, ubytování za 200 a my máme jen 160. Nabídl jsem tomu maníkovi za zbytek dolary. Nechtěl. V devět otvírá banka. Ok. Jenže to je až za hodinu, čas se totiž v noci posunul o hodinu zpět.  Nakonec vzal naštěstí  ty dolary a my mohli vyrazit z Karasburgu směr Grünau. Potřebovali jsme nutně banku. Jenže copak, ta tady není! Nejblíž zpět v Karasburgu! Nakonec nám v místním Rest Housu dali místní dolary, zaplatil jsem kartou a dostali jsme cash. Uf. Gr'unau je totiž opět jenom malá vesnice a pumpa na hlavní silnici z Kapského města do Windhoeku. Nic víc.

Konečně máme peníze a jedeme do Ais-ais. Opět to je po nezpevněné cestě. Aut moc nepotkáváme, projíždíme suchou prašnou rovinatou krajinou. Až před Ais-ais jsou nějaké kopečky, přece jen tady končí osmidenní trek celým kaňonem rybí řeky. Ais-ais je známé jako lázeňské středisko s vodou teplou 60 stupňů. Neváháme a platíme vstup do venkovního bazénu. Dá se to zaplatit dohromady se vstupem do kaňonu (80/os + 10 za auto). Převlékáme se do plavek a hurá do bazénu, je to paráda. Pohodička. Je tu s námi ještě jeden starší německý pár. Němců je tady všeobecně hodně, toto území pod názvem Jihozápadní Afrika bylo německou kolonií. Po vyčvachtání jedeme (teď už stále po prašných cestách) na sever asi 50 km, ke krásným vyhlídkám na Fish River kaňon. Je to obrovský kaňon, dlouhý 68 km a fish_riverhluboký   .... Velikostí se dá srovnat s Grand kaňonem v Americe. Přijde mi i hezčí, protože rybí řeka se jím klikatí a vytváří krásnézátočiny. Bohužel teď je téměř vyschlá, jen místy jsou zbytky vody. Na dno kaňonu je zakázáno chodit, s výjimkou zmíněného 8-denního treku, který je také povolen jen v některých ročních obdobích. Postupně objíždíme vyhlídky, jsou tady turisté. Kocháme se rozlehlostí kaňonu a krásnými barvami. Když se člověk zastaví a poslouchá, slyší jen ohlušující ticho. Čekáme s ostatními až do Západu Slunce, je to nádhera. Poté za tmy a svitu měsíce, který vyšel hned po západu Slunce, dojíždíme zpět do Grünau, stavíme stan v Resthousu v kempu. Večeříme při svíčce v místní restauraci. Ceny od 33 - 40 N$ zajídlo. Moc dobré.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

QUIVERTREE FOREST  

Keetmanshoop - Duwisib - 29.8.2007

quiver_treeRáno balíme a umýváme auto. Naše první zastávka bude ve městě Keetmanshoop. Vyřizujeme nezbytné záležitosti, hlavně návštěvu banky, děláme velký nákup v obchodě a poprvé jdeme na internet (20N$). Navštívili jsme místní starý kostel, ve kterém je nyní muzeum. Mezitím nám hoch vyčistil auto - přední sklo. Dávám mu 2 dolary a míříme do 13 km vzdáleného Quivertree Forest. Zde rostou stromy typické pro jižní Afriku. Jsou zvláštní a krásné a fotíme jak zběsilí. Je dost velké horko, Slunce pálí. Navštvujeme ještě nedaleký Giant`s Playground (vstupné je dohromady), je to však jen spousta kamení různě uspořádaných v krajině. Něco podobného jsme viděli v Peru u města Cusco. Na zpáteční cestě se v Keetmanshoopu zastavujeme pro benzín a koupit tužky (ty mršky se pořád nějak ztrácejí). Čeká nás daleká několikahodinová cesta na hrad Duwisib. Jedeme vyprahlou krajinou, sem tam nějaký kopec. Zpočátku ještě po asfaltu, pak už neomylně po prašných cestách. Prach je opravdu všude. První zastávka je v osadě Bethanie. Je na mapě, ale asi jen proto, že tady široko daleko nic není. Je to jen pár obydlí, včetně domku, ve kterém působil misionář Schmelen, vedle kostel.  Jedeme dál. Helmeringhouse jsou všehovšudy dva baráky a kostel. Neuvěřitelné. Stmívá se. Na vedlejší cestu na hrad už odbočujeme po tmě. Kam to jedeme? Všude tma, zvířata, špatná cesta. Jsme uprostřed pouště, nikde nikdo. Konečně jsme tady. Podle šipek hledáme nějaký office ke kempu, není vidět na krok. Vybrali jsme si špatnou cestu a sjeli jsme při stoupání z cesty. Naštěstí nás uviděli místní černí zaměstnanci a přišli nám pomoct tlačit. Ukazují nám cestu do kempu. Vidíme oheň, míříme k němu. Jsou tu 4 turisté z JAR.  Po sprše jsme přijali pozvání k nim k ohni, povídáme o všem možném. Je to fajn.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

PÍSEČNÉ DUNY V SOSSUSVLEI 

Duwisib - Sesriem - 30.8.2007

Ráno se budíme a první koukáme koukáme, kde to vůbec jsme. Auto vypadá v pohodě, za stromy na nás vykukuje hrádek Duwisib. Jinak pustina. Balíme stan, snídáme. Stejně i naši sousedé. Něco po osmé jdeme omrknout hrad. Vypadá hezky, takový menší, ale hradby má. za vstupné si prohlížíme i vnitřek. nechal si ho tady postavit před sto lety (1909) nějaký pan Wolf z Němec, aby měl domácí evropský komfort i tady. Za chvíli je po prohlídce, ještě omrkáváme stopy po našem včerejším snažení. Pěkné.

Jedeme. Chceme dojet až do Sesriemu, které je výchozím bodem pro výlety na největší namibijskou atrakci - písečné duny v Sossusvlei. Alespoň tedy podle průvodce. Valíme se to rovnou suchou krajinou. Avšak pozor na to. Dá se jet i kolem stovky, ale stav silnice se rychle mění. Je to podobné jako sníh. I my jsme se jednou seznámili se zrádností nezpevněné silnice, takže opatrně.  Po cestě jsme viděli nějaké pštrosy a hlavně zebry. Naše první zebry tady v Africe! Jen tak se pásly nedaleko silnice, volně!

Sesriem není nic jiného, než office, kemp a jeden malý obchod. Zjistili jsme, že kemp je plný, notně tady totiž přibylo aut s turisty. A hlavně sossusvleivšichni chtějí vidět východ Slunce nad dunami, a to musí spát v kempu. Nemáme rezervaci, tak nám nezbývá než zkusit, zda večer bude volno. Kupujeme lístky a vyrážíme na 64-ti km cestu k dunám. K našemu překvapení je celá cesta nově vyasfaltovaná, aspoň jedeme rychleji. Na 2WD parkovišti (zbývajících 5km už zvládnou jen čtyřkolky) si děláme piknik. Jezdí odtud shuttle, ale my se rozhodujeme pro procházku, k dunám dojdeme pěšky. Vidíme stádo antilop skákavých a za chvílí jsme u dun Sossusvlei. Poznáme to podle turistů stoupajících vzhůru po hraně jedné z dun. Jdeme taky. Duny jsou červené a je jich tady kolem opravdu hodně. Všude kolem písek. Nejroztodivnější tvary a odstíny. Moc pěkné. K tomu pomalu klesá Slunce a barvy se stávají sytějšími. Z duny je krásný výhled do okolí. Sbíháme z duny přímo dolů a jdeme na parkoviště. Postarší Němka nám dává 2 koly, jako omluvu za to, že pro nás nemají místo na cestu zpět. Jedeme nakonec shuttlem, pokouším se smlouvat, ale moc to nejde. Slunce už je nízko a dělají se krásné stíny. Moc pěkné fotky. Uháníme zpět, abychom byli v kanceláři kempu před setměním. Nakonec máme štěstí, můžeme zůstat v kempu.  Po sprše jdeme brzy spát, ráno budeme vstávat brzo, abychom zvládli východ Slunce nad dunami!

Zpět na trasu cesty / Nahoru

VÝCHOD SLUNCE NAD DUNAMI, VÝLET V NAUKLUFT MOUNTAINS 

Naukluft Mountains - 31.8.2007

Ráno vstáváme ve 4:30. Chvíli vyčkáváme, zda kemp vstává a po chvíli jdeme na to. Po tmě balíme stan a vyrážíme směr Duna 45, která je tak na půl cesty do Sossusvlei. Pomalu se rozednívá, bojíme se, že to nestihneme. Spěcháme na dunu, kde už je několik turistů. Stíháme to tak tak. Jen co jsme nahoře, Slunce vychází. Je to nádhera. Začíná další nový den. Barvy se mění jak Slunce stoupá vzhůru.  Jsme tu docela dlouho, užíváme si to atmosféru.

V kempu bereme benzín a vyrážíme do Naukluft Mountains. Park headquarters je opravdu pompézní. Jedna budka uprostřed osady o 2 domech. Ano, to je Naukluft. Ale příroda je tu krásná. Vydáváme se po směru 14-ti kilometrové túry. Procházíme rákosovým tunelem, jdeme proti směru řeky naukluft, která tady vytváří krásné nádržky a bazénky s průsvitnou vodou, všude kolem je zeleno. Je to balzám na duši, po těch pouštích. Po pár kilometrech jsme vylezli nahoru na kopec a kocháme se výhledem. Na zpáteční cestě si mácháme nohy v jezírku. Je tu krásně, ale nikde  ani noha. Po procházce se vydáváme na cestu dál. Přejíždíme Solitaire a razíme si to k Namib_Nauiluft camel_campparku. Kempovat se tam sice dá, ale nemáme zaplaceno, tak se snažíme přenocovat ještě před parkem. Po dlouhé prašné cestě vidíme ceduli Camel Camp 2,5 km. Jedeme tam. Bloudíme u rozcestí, nakonec zahneme více do pouště. Nikde není nic vidět. Zanedlouho se před námi objeví 4 chýšky. Nikde nikdo. Čekáme, hledáme lidi. Jen prázdné auto. Přichází těhotná Afričanka se 3 kluky. Neumí anislovo anglicky. Domluváme se rukama nohama, vaříme si lunch a čekáme. Aha, majitel je s turisty na safari. Přespíme. Ze sprchypozorujeme zebry a impaly, jak chodí  pít k nedalekému napajedlu. Romantika. Spíme v jedné z těch chýší, z jedné strany jsou otevřené do krajiny.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

ROSTLINA WELWITSCHIA 

Camel camp - Swakopmund - 1.9.2007

Probouzím se, Helča sedí na posteli ve spacáku, dalekohled u hlavy a hledí do krajiny. Slunce ještě nevyšlo, ale světla už je dost. Přímo před námi se pasou zebry a impaly. Je to nádhera. za chvíli vyhází Slunce. Jdu si umýt hlavu, poté se holím. Přitom mám stále ten krásný výhled do krajiny. Jako v pohádce. Poté chvíli jen tak ležíme, píšeme deník. Přichází paní, platíme a děláme si s ní fotku.  o chvíli jízdy přijíždíme k obratníku Kozoroha. děláme společnou fotku a jedeme dál. Svištíme si to stále nezpevněnou silnicí a stále stejnou vyschlou krajinou až do Kuiseb passu, což je vjezd do národního parku Namib-Nukluft. Tady je to docela zvrásněné a pěkné.Zastvujeme na pár vyhlídkách. Na vedlejší cesty v parku po okolí řeky Kuiseb se však s naší 2-WD Corrolou neodvažujeme. Proto jedeme přímo přes park až do Walvis Bay, což je druhé největší namibijské město po Windhoeku. Vjíždíme, ale nic moc nás tu nezaujalo. Už nefungující nádraží, velký přístav. Jsme totiž už na pobřeží Atlantiku. Balíme to záhy, nic tu není. Míříme do 30 km vzdáleného Swakopmundu. Po cestě si u moře dáváme tousty s marmeládou. Je docela zima a fouká studený vítr.

Swakopmund vypadá daleko lépe, pěkné domečky 100 let staré, lidé v ulicích a turisté. Jdeme se jen zeptat na informace, zda můžeme Welwitchiapoužít povolení k vstupu do parku Namib-Naukluft i pro cestu na Welwitchia drive, což je výlet za prapodivnými rostlinami, co rostou jen tady v okolí. Auto se ještě ani nestačilo nabažit městského asfaltu a už ho zase taháme do prachu. Cestou se zastavujeme u tzv. moon landscape, měsíční krajiny. Opravdu to tady vypadá jako na měsíci. Děláme si krátkou vycházku. Pak už jedeme až k pláním řeky Swakop, kde roste prehistorická rostlina přivyklá na zdejší drsné pouštní podmínky, nazvaná po svém objeviteli, Rakušanu Wilwitschovi. Je to taková přízemní rostlina, kdy z jakoby jádra rostou dlouhé tuhé zelené listy a plazí se při zemi. No musí se to vidět.. Welwitschia roste v okruhu asi 50km tady v okolí a dožívá asi až 1000 let. Zkoumáme ji podrobně, zastavujeme u dalších a dalších. Je to zajímavé.

Poté se vracíme do Swakopmundu, jedeme si nakoupit do Supersparu. Na večeři se kupujeme housky, salám a makaronový salát. Hledáme volné ubytování a končíme v Dunes Backpackers, kde je mimo nás ubytovaná i asi 3o-ti členná mezinárodní skupina složená z Němců, Američanů a Korejců a dalších. Večer jdeme na dvě piva, oni zrovna mají večeři. Zítra vyrážejí na Spitzkoppe. My jsme si na zítřek naordinovali odpočinkový den tady ve městě, než pak v pondělí znovu vyrazíme za poznáním.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

SWAKOPMUND 

Swakopmund - 2.9.2007

Ráno vstáváme později, na programu máme prohlídku a odpočinek ve městě Swakopmund na pobřeží Atlantického oceánu. Procházíme obchůdky, ano po vší té přírodě v posledních dnech je tady civilizace. Swakopmund je historické (jestli se to tak dá říct) městečko s domy starými asi 100 let, je pěkně upravené. Spousta obchůdků je bohužel zavřená, je totiž neděle. Líbí se nám dřevěné žirafy, takže za 220$N jsou naše (zpětně doporučujeme nakoupit u vic Falls). Kupujeme také první pohledy a čerpáme atmosféru, procházíme parčíkem k molu, jdeme podél moře, u místních prodavačů si kupujeme obraz do série k tomu, co máme z Peru. Odpoledne zjišťujeme, že nám v dorms přibyl kamarád. Je to mladá Američanka Eileen (27), moc sympatická. Jde s námi do Maritime Aquarium, kde je však zavřeno. Opět zjišťujeme, že se tady nějak záhadně často mění čas. Byly 3 a už jsou 4. Nevadí. Zkoušíme v jedné kavárně internet, ale zase pro změnu nefunguje. Končíme tedy opět ve Sparu, děláme velký nákup na pár dní dopředu. Pak píšeme v hostelu pohledy u piva a jdeme brzy spát.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

CESTA NA SEVER 

Swakopmund - Outjo - 3.9.2007

Dnešní úkol zní jasně. Po dnu odpočinku se chceme přesunout nějakých 500 km až k parku Etosha. Před tím však musíme zařídit několik věcí. Naše kroky směřují hned ráno do kanceláře Namibia Widlife Resorts (NWR), kde nás nemile zaskočili tím, že první volné místo ve třech kempech v parku Etosha je až 22. září!! Jinak vše plné. O.k., zkusíme štěstí až na místě. Poté vyměňujeme peníze bez poplatku a Helča si kupuje tričko. Pak posíláme pohledy domů a jdeme v rychlosti na internet stihnout to, co jsme včera nestihli. Poté už nasedáme do autíčka, tankujeme a vyrážíme směr Usakos, po krásné silnici. Hlavní změnou však je, že nejedeme dva, ale tři!! Včera jsme totiž navrhli Američance z Oregonu Eileen, ať jede do NP Etosha s námi! Ona je na začátku své roční cesty po Africe jen tak, s batohem, a tak se jí to náramně hodí, my zase budeme mít na pár dní milou společnost. Uspořádali jsme věci v autě a jedeme.  V Usakos fotíme starodávnou mašinku na rozcestí, v Karibibu odbočujeme ještě víc na sever. Jedinou větší zastávkou na dnešní cestě bylo město Omaruru, kde první ochutnáváme (vlastně jenom Helča) v místní výrobně vína jejich víno a také nápoj zvaný schneps, něco jako slivovici z kaktusu a citrusů. Kupujeme jednu láhev vína domů, poté se ještě zastavujeme na jídlo v Omaruru Souvenirs and Kaffestube, kde si dáváme klobásu a Helča studenou kávu. Pak už valíme do Outja, kde hodně dlouho hledáme kemp, nakonec zůstáváme v tom kilometr před městem, za 55$N. Mají to tady moc pěkné, právě staví nové chatky se střechami z rákosu. Po ukázkovém západu Slunce jdeme spát, my ve stanu, Eileen v autě. Nemůžu usnout, protože hned vedle nás přišel pán a velmi nahlas sděluje své dnešní zážitky skupině Němců. Hlavním hrdinou je nějaký Lali, protože ho stále opakuje. Dobrou.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

NÁRODNÍ PARK ETOSHA - DEN PRVNÍ  

Etosha - 4.9.2007

etoshaRáno vstáváme v 5:30, abychom do sedmi stihli dojet zbývajících cca 100 km k Anderson Gate, vstupní bráně do jednoho z hlavních cílů naší cesty - národního parku Etosha. Přijíždíme něco po sedmé, svítá, Slunce ještě nevyšlo. Vyplňujeme formulář, poplatky máme zaplatit až v prvním kempu v Okaukueju. Kvůli zvířatům a všudypřítomnému prachu je v parku omezená rychlost na 60 km/h. Ještě po cestě do kempu vidíme vy vycházejícím Slunci  naši první žirafu! Je nádherná, ladná. Jsme nadšeni. Taky vidíme první antilopu skákavou. Vypadá jako naše malá srnka. V Okaukueju platíme a vyrážíme za poznáním. Na trase k napajedlu Okondeka potkáváme naše první zebry. Celé stádo jich přechází přes silnici... Je to nádhera. A zanedlouho je tu stádo pakoní.. Rozběhli se a víří prach pouště. Naskýtá se nám typický africký obrázek. U prvního napajedla vidíme pijící zebry a antilopy. A také spoustu ptáků. Cesta na Adamax je zavřená, pokračujeme přes Leubron na M`Bari, kde nás turisti upozornili na 5 lvic ležících u kamene za napajedlem! Jsou sice daleko, ale jsou tam. Pozorujeme je dalekohledem. Je to úžasné, máme to štěstí, někomu se to třeba vůbec nepodaří! Na zpáteční cestě do Okaukueja pozorujeme žirafy, jak ohlodávají okolní stromy. Jsou sice vysoké, ale také se umí v hustším porostu pěkně maskovat. Je už kolem poledne a je pěkné horko. I zvířata jsou schované někde ve stínu. Dáváme se tedy také pauzu a v kempu si dáváme pár bazénů. Je to příjemné osvěžení.

Ve tři vyrážíme na další průzkum. Na napajedle zvaném Nebrowni, kousek za kempem vidíme dva slony! Jsou nádherní a vyválení v bíle soli. Pijí z nádrže. Fotíme jako zběsilí, hlavně Eileen. Je úplně nadšená. Rovinatou krajinou a podél solné pláně přejíždíme mezi jednotlivými napajedly, kde je výskyt zvířat logicky největší. Přes Ondongab míříme na Aus a Olifantsbad. Jsme zklamaní, protože tu nic nevidíme Zato Gemsbokvlakte poskytuje vodu milionům zeber, antilop, v dálce přicházejí pakoně. Je to nádhera. Na Ombice vidíme impaly, mají jiné zbarvení a navíc od antilop i rohy. Krása. Protože se bohužel potvrdilo, že všechny tři kempy uvnitř parku jsou beznadějně plné, se západem Slunce opouštíme Anderson Gate a 3 km za branou nalézáme po pravé straně kempík. Je tu mile, místo 45$N/os. Zůstáváme.  To byl ale den! Vaříme si polévku a po teplé sprše plni neobyčejných zážitků brzy usínáme.

Etosha_animals_1Etosha_animals_2

Při troše štěstí můžete v národním parku Etosha zahlédnout všechna tato zvířata!

Zpět na trasu cesty / Nahoru

NÁRODNÍ PARK ETOSHA - DEN DRUHÝ  

Etosha - 5.9.2007

Ráno vstáváme opět brzy, abychom byli na bráně hned při jejím otevření v sedm. V půl osmé už platíme poplatky za vstup na den (80$N/os. + 10N$ za auto) a jedeme za zvířaty! Míříme k vodě Nebrowni a jsme zvědaví, jestli tam potkáme slony, stejně jako včera. Přijíždíme a zdá lionse, že tady nikdo není. Ani turisté, ani zvířata. Najednou však Helča křičí! LVI - a hned dva! Štrádujou si to přímo k vodě! Ani nedutáme asledujeme je. Jsou to samci středního věku. Jeden starší jde vepředu, druhý mladší za ním. V jednu chvíli jsou tak 15 metrů od nás. Co to však? Vody se ani nedotkli a jdou přes pláň někam dál. Naštěstí je to ve směru hlavní cesty, vydáváme se za nimi. Až tam se k nám přidávádalší auto. Lvi jdou majestátně kolem cesty a pomalu se přibližují. Nevypadá to, že bychom jim nějak vadili. Přecházejí cestu kousek přednámi.  O chvíli  později si všímáme, že proti nim jde třetí mladý lev. Utíkají k sobě, šťastné to setkání. Obracejí se a směrují zpět odkud přišli. Obracíme tedy také, teď už jsme tak 4-5 aut.  Když opět přecházejí cestu, jsou tak maximálně 3-4 metry od nás. Uff. My však víme, kam mají namířeno - k vodě! Jedeme dopředu k napajedlu, kde jsme je zpozorovali poprvé a zabíráme nejlepší místo s výhledem. A taky že jo. Za chvíli jsou tady. Eileen je nadšená a fotí jako o závod. Všichni se postupně napijí, přímo před námi. Poté už odcházejí. To byl teda dechberoucí zážitek! Strávili jsme s nimi možná hodinu a půl!

Jedeme dál přes napajedla Homob, Sueda a Salvadora, kde vidíme staré známé ze včerejška - antilopy, zebry a žirafy. Poté to točíme dolů na silnici zvanou Rhino drive, Nosorožčí stezku. Oči máme na stopkách, ale celou cestu nic. Až kousek před kempem Halali nám přes cestu přechází celé asi 10-15-ti členné stádo velikanánských slonů, včetně několika mláďat. Jen tak sedíme a koukáme. Je už po jedné a pěkně horko. Těšíme se do kempu do bazénu, ale chyba lávky, zrovna je v rekonstrukci. Obědváme sendviče a dáváme si pivo a zmrzlinu.

Etosha_Road_mapKolem třetí znovu usedáme do auta. U vody s názvem Goa jsou zebry, u dalšího napajedla to opět stojí za to! Jmenuje se Nuamses a je tady spousta slonů! Etosha je známá jednou z nejvyšších koncentrací těchto nádherných zvířat. Chodí se napít a omýt do vody a postupně přicházejí další a další. V jednu chvíli jich Helča napočítala 17, ale protočilo se jich tak 40! Hrají si s choboty, cákají se ve vodě, nejlepší jsou ti malí, ještě nemotorní. Pozorujeme z auta toto úchvatné divadlo přírody a opět děláme spoustu fotek. Po odchodu posledního slona se už připravujeme k odjezdu, když přichází žirafa. Tu jsme pít ještě neviděli. Je ovšem plachá a než se rozhodne rozkročit nohy, vždy dlouho kontroluje situaci. Už musíme jet, abychom stihli včas vyjet z parku. Žirafa se k pití stále odhodlává, opravdu musíme. Jede Helča a jako o závod. Ještě zastavujeme, když nám to přes cestu krosí dva obrovští sloni, takové jsme tedy ještě neviděli. Pak už pelášíme ven z parku, kempy jsou opět plné. Hledáme kemp na druhé straně (dnes jsme vyjeli branou za Namutoni), nakonec jsme v prázdném kempu, kde si černoch říká o 55$N za místo.

 

Etosha_map1Etosha_map2Etosha_map3Etosha_map4

Přehledná mapa národního parku - Etosha Road Map se dá koupit ve všech kempech uvnitř parku (ke stážení).

Zpět na trasu cesty / Nahoru

NÁRODNÍ PARK ETOSHA - DEN TŘETÍ

Etosha - 6.9.2007

Opět se hned po ráno "hlásíme" na bráně a vyplňujeme naposledy formuláře. U napajedla Klein Namutoni vidíme lvice s malýma. Jsou docela daleko. Na Klein Okevi a Groot Okevi tyky nic nevidíme, na Tsumcar by mohli být sloni, je tady spousty malých hromádek, ale taky nic. Vracíme se zpět ke kempu Namutoni. Koinachas je obklopeno auty. To značí, že tu rozhodně musí něco být! Opravdu. Naskytla se nám úžasná podívaná. Lví rodinka odpočívá ve stínu, opodál leží mrtvý kudu, jeho rohy ční bezvládně nahoru. Dlouho pozorujeme, zda se etosha2nepůjdou najíst, ale jen tak si lenoší ve stínu. Je horko, jedeme se svlažit  do kempu, čeká nás bazén, Pepsi a nanuk. po odpočinku znovu projíždíme Okevi a Tsumcar. U tohoto napajedla všichni zírají do dáli, zíráme taky. Pozorujeme hlavně stromy v povzdálí. Helča se svým bystrým zrakem má pocit, že vidí leoparda, my s Eileen ale nevidíme nic. Po chvíli přichází osamocený slon a užívá si vodu. Je krásný, majestátný. Odjíždíme. Nedaleko auta pod stromem odpočívá lvice. Aha. Tak proto tu žádná zvěř nebyla. Až na slona se všichni báli se útoku. Takový je život v Africe. Silnější přežívá. Zbytek odpoledne trávíme opět u lví rodinky, dočkali jsme se i hostiny, kdy si pustili do masa z kudu a moc si labužili. Se západem slunce s těžkým srdcem opouštíme nezapomenutelný park Etosha.

Následuje dlouhá cesta do města Tsumeb, už za tmy. Povídáme si s Eileen o jejích plánech. Ubytováváme se v hostelu Mousebird Backpackers, který je sice moc pěkný, ale ceny jsou proti těm uvedených v LP dvojnásobné a v noci dělají ostatní ubytovaní pěkný hluk.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

METEORIT A HURÁ NA CAPRIVI STRIP

Ngepi Camp - 7.9.2007

Naše cesty s Američankou Eileen se definitivně rozcházejí ráno, kdy jsme se rozloučili a vyměnili adresy. Bylo to fajn. První kilometry zase sami jsme si trochu zvykali, ale takový je život. Ve Sparu v Tsumebu jsme nakoupili, dokonce jsme si koupili oběd - maso a bramborovou kaši, který jsme snědli v autě. V lékárně jsme koupili mastičku na Helčino bolavé oko a vyrazili na sever. Ještě před městečkem Grootfontein jsme udělali malou odbočku k údajně největšímu meteoritu na Zemi. Je to velký černý železný kámen obehnaný schůdkami, vybírali tam i nějaké vstupné. Udělali jsme fotku, koupili si dvě svíčky v malé obchůdku a valíme dál. Krajina je stále stejná, nízký porost, tráva, křoviny a nízké stromku. Po cestě do města Rundu až u angolských hranic je docela dost vesnic z jednoduchých chýší, lidé chodí po ulici, děti ze školy. Školy jsou jen v těch větších vesnicích a jsou to tady jediné kamenné budovy, ostatní jsou klasické domky z hlíny a z rákosu. U cesty lidé prodávají ručně dělané dřevěné suvenýry, vyřezávaná zvířata, košíky...Bydlí tady sice v chýších, ale oblečení jsou všichni pěkně a čistě. ngepi_camp

Z Rundu do Divundu to ubíhá pomalu, ale zvládli jsme to. V Divundu nabíráme benzín a dojíždíme zbývající kousek do Ngepi kempu,rozkládajícímu se na břehu řeky Okavango. Tento kemp nám doporučil Američan v Tsumebu, se kterým jsme si bavili v hostelu. Obávali jsme se posledního písčitého úseku, ale bylo to i pro naše auto o.k. Ngepi kemp je zážitek sám pro sebe. Skvěle položený na břehu Okavanga, záchody a sprchy jsou tvořeny z rákosových plotů, bar plný příjemných lidí. Terasa nad řekou s výhledem na západ slunce a na klec v řece, ve které se dá plavat, aniž by Vás sežrali krokodýli a hroši, kteří jsou jinak všude okolo. Dáváme si na usnutí pivo, ve vydlabané loďce za barem s úspěchem hledáme mezi snad všemi bankovkami světa i tu naši českou, padesátikorunovou.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

DO BOTSWANY 

Caprivi - Maun - 8.9.2007

Ráno mě Helenka tahá ze spacáku ještě před východem slunce. Jdeme na břeh řeky, pozorovat hrochy. Máme dalekohled a sledujeme hladinu řeky. Slyšíme charakteristické zvuky a netrvá dlouho a opravdu ve vodě vidíme oči a vynořující se hlavy těchto masivních zvířat.  Poté sedíme na terase a nasáváme atmosféru. Slunce pomalu stoupá, všude je klid. Chvíli píšeme deník a kolem desáté vyrážíme dále. Po průjezdu Mahango Game Reserve přijíždíme na hranice Namibie s Botswanou. Vyplňujeme formulář ohledně auta a bez větších problémů v_piskupokračujeme v cestě. Máme v plánu zastavit ve vesnici Sepupa a jet na výlet po již rozšiřující se řece Okavango v dřevěné loďce zvané mokoro.  Bohužel zatáčíme z hlavní asfaltové cesty dříve než máme, a to je chyba. Projíždíme místní čtvrtí, všude písek. Pěkně jsme zapadli, auto sedí podvozkem na písku. Okolo nás se začínají scházet místní obyvatelé, převážně mládežníci na cestě ze školy. Musíme pod auto, vyhrabávat písek. Černé děti jen čučí, takovou zábavu tu neznají. Pomocí tyček od stanu vyhrabáváme nápravy z písku. nakonec nám kluci pomohli vytlačit.byla to dřina, ale jsme venku! Ukazují nám cestu, zanedlouho přijíždíme do kempu zvaného Sepupa Swamp Stop. Zjišťujeme, že bohužel mokoro trips nedělají. Mají loďky na druhé straně řeky, v Serongu. Je teplo a jsme olepení pískem, tak využíváme zdejšího bazénu, dáváme si pivo a Fantu. Je to osvěžující. Pokračujeme dál, do Maunu. Přijíždíme až za soumraku. Hledáme kemp, ale moc nám to nejde. Chvíli bloudíme. Nakonec končíme v Back to Backpackers. Dělají i MOkoro trips, snažíme se usmlouvat cenu ze 450 na 400 BWP, je to dost, ale čas se nám krátí, takže není co řešit. Pojedeme hned zítra. Kemp je moc pěkný, přímo u vody. Dáváme si večeři, Helča boloňské špagety a já steak. Moc dobré. Usínáme za zvuku žab z delty Okavango.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

MOKORO TRIP V DELTĚ OKAVANGO 

Maun, Botswana - 9.9.2007

okavango_deltaRáno jsme vzhůru kolem půl sedmé. Po očistě se jdeme projít ke starému mostu. Sedí na něm 2 černoši a chytají ryby. Je tu pěkně. Přesně v 8.00 nasedáme v kempu do motorového člunu a vyrážíme na jednodenní výlet do delty Okavango. Podjíždíme zmiňovaný starý kamenný most, poté nový a jedeme po řece směr sever. Asi za 45 minut přijíždíme do vesnice, kde se nás ujímá náš guide Ben. Jdeme s ním do vesnie a pak už usedáme do úzké loďky vydlabané z jednoho kusu dřeva zvané mokoro. Helča vepředu, já za ní a na zádi Ben stojící s dlouhou tyčí a odrážející se ode dna. Delta totiž není hluboká, takže je mokoro ideálním přepravním prostředkem. Proplétáme se asi 0,5m vysokou trávou rostoucí přímo ve vodě, je to super. Příď proplouvá porostem, když si člověk stoupne, vypadá to jako krásný zelený trávník. Akorát ve vodě! Po chvíli se připojujeme ke skupince asi 10 dalších mokoro. Je to skupina vesměs amerických studentů jedoucích na dvoudenní výlet. Průvodci se spolu při odrážení baví a my se kocháme a užíváme si pohody a sluníčka. Po chvíli kousek od nás vidíme dva slony po kolena ve vodě. Průvodce jede ještě s jedním blíž, ale přehnali to až se slon trochu naštval. Eileen by byla nadšená, my ani moc ne. Po dvou hodinách vystupujeme a ve třech jdeme na procházku buší. Guide nás vylekal tím, že nás na začátku upozornil, že kdyby nás napadl bůvol, tak máme před ním běžet a kličkovat - o.k.! Naštěstí jsme potkali jen pár opic a zebry. Tak nám alespoň ukázal, jak se dá z trusu slonů poznat jejich stáří. Sloni se prý dožívají kolem 70 let a umírají hlady, poté, co jim vypadají všechny zuby. Kruté. Po návratu k loďce se jdeme vykoupat, je horko a slunce praží, takže to přišlo vhod. Krokodýli tam nebyli. Před návratem zpět jsme si ještě oba vyzkoušeli řídit loďku pomocí dlouhé tyče. Nic lehkého to není. Poté už pomalu míříme zpět k původní vesnici. Cestu motorovým člunem absolvujeme s mladými Holanďany vracejícími se z vícedenního výletu. V kempu si dáváme sprchu a jdeme do baru, kde si povídáme při pivu a pak si dáváme jídlo. Je tu fajn. Takový kemp mít doma. A ještě tu deltu Okavango za rohem. Další z vrcholů cesty máme za sebou. Pěkně nám to ubíhá.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

PŘESUN Z MAUNU DO KASANE

Maun - Kasane - 10.9.2007

Po ránu nás čeká hned několik úkolů. Musíme do banky a na internet a taky na poštu. Banka otvírá v 8"30, čekáme tady už od osmi. Naštěstí je Honza mezi prvními. Hodně dlouho stojí u přepážky. Jdu se zeptat, jestli je nějaký problém. Honza se vrací naštvaný. Zloději -  šeky na 300 dolarů nám převedli na botswanské puly a pak zpět na dolary. Dostali jsme tak jen 260 dolarů v hotovosti. Co se dá dělat, peníze potřebujeme. Po internetu odjíždíme z turistického Maunu směr Nata a Kasane. Čeká nás dlouhá cesta. Za Natou se cesta točí na sever, projíždíme dvě územní veterinární  kontroly - bez problémů. Jedeme krajinou, kdy se až k obzoru táhnou nízké křoviny a traviny. Konečně jsme v Kasane. V Chobe Safari Lodge zamlouváme na zítřek výlet na Viktoriiny vodopády (300 BWP/os.) a hledáme hezký kemp. V Toro Lodge má každé místo své sociálky. Děláme si tuňákovou pomazánku a ochutnáváme poprvé místní víno. To je teda síla.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

VICTORIINY VODOPÁDY 

Zimbabwe - 11.9.2007

victoria_fallsRáno se již před osmou hlásíme v Chobe Safari Lodge, kde nám zajistili dopravu k dnešnímu velkému cíli - Viktoriiným vodopádům. Nasedáme do mikrobusu společně s manželskou dvojicí Američanů (kolem 50) a jejich jihoafrickou průvodkyní. Dáváme se s nimi do řeči, jsou fajn a pan hýří humorem. Hranice z Botswany přes vyplnění formuláře bez problémů, na zimbabwské straně jsme příjemně překvapeni - vízum na místo avizovaných 100 USD stojí pouze 35$. Takhle se šetří!! Pak projíždíme zbývajících 60 km do městečka Victoria Falls, přímo ke slavným vodopádům, které v roce 1855 na své cestě objevil cestovatel David Livingstone, jen 20 let před tím, než sem zabloudil i Emil Holub!  Hned za vstupní branou (10$/os.) mu také postavili velikou sochu.Následující 2 hodiny procházíme po vyhlídkách s krásnými pohledy na bouřlivou vodu řeky Zambezi, která se přes zlomovou hranu propadá necelých 100m do úzkého kaňonu. Dole naráží na skály a pěna a mlha se odráží vysoko zpět. Je to úchvatná přírodní scenérie, a to nutno podotknout, že jsme tady na konci období sucha a je poměrně málo vody. V období dešťů jsou vodopády ještě daleko mohutnější. Kocháme se novými a novými pohledy na jeden z přírodních divů světa. Tolik jsme si přáli je vidět a teď jsme tady. Dlouho pak pozorujeme skupinu odvážlivců na zambijské straně, kteří s průvodcem přeplavou do bazénku až na samé hraně vodopádů a naklánějí se dolů - to je adrenalin!

Poté už jdeme zpět k mikrobusu. Popojíždíme do města před Victoria Falls Hotel, jeden z nejluxusnějších hotelů tady. Amíci nás zvou na oběd, dáváme si jen pití, je odtud pěkný výhled na proslulý most, ze kterého se skáče jeden z nejvyšších bungee jumpů na světě.  A pak už je čas nakupovat. Je tady totiž obrovský craft market. První jsme moc nechtěli, ale poté jsme se nechali strhnut tou spoustou krásných věcí a šikovných prodavačů, že jsme koupili dárky domů - bubny, žirafy, mísu,dvě velké zdobené látky a ještě něco určitě. Je to tady všechno opravdu levné. Američanka se svou průvodkyní skoupili snad všechno. Po nákupech se ještě zastavujeme v jednou hotelu, kde mají vycpané snad všechna zvířata, co jsme tady viděli. Majitel povídá, že pořádají pro bohaté výlety, kde si mohou především Amíci zaplatit povolenku na odstřel třeba slona. Místní vláda s tím tady tak kšeftuje. Prý je nutno regulovat počty zvířat, o tom si myslíme své...  A poté už zpět do Botswany, objednat loďku na zítra a hajdy do kempu. Další krásný slunečný den plný zážitků je za námi.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

VÝLET NA LOĎCE V NÁRODNÍM PARKU CHOBE 

Kasane - Botswana - 12.9.2007

Spát jsme šli brzo, v noci nás budí veselá skupinka u baru, je jich jen pár a pouští nahlas hudbu. Ráno balíme. Míříme do Chobe Safari Lodge, kde máme na 8 hodin zajednanou loďku. Před restaurací nasedáme s černým průvodcem na loďku a můžeme vyrazit. Plujeme pomalu po řece Chobe a vyhlížíme ptáky a zvířata. Za chvíli to začíná. Jsou tu docela velké ostrůvky, na pahýlech trčících z vody sedí spousta ptáků -  velcí, malí, krásně zbarvení, průvodce nám je popisuje, ale je toho moc. Na břehu nás upozorňuje na leguána, je tak zbarvený, že bychom si ho sami nemohli všimnout. V dálce vidíme pasoucí se slony, zastavujeme u břehu, kde hned vedle loďky leží krokodýl s otevřenou tlamou plnou ostrých zubů.  Říkáme průvodci, že bychom příště tak blízko být nemuseli. Ne že bychom se báli, ale spíš nechceme zbytečně rušit zvířata. Za další zatáčkou vidíme další zvíře z tzv. velké africké pětky - bůvola.  Pase se jich tady hned několik, kukají přímo na nás. kobeJsou opravdu robustní, rohy mají zatočené, v tlamě přežvykují šťavnatou trávu. Nechtěli bychom se s nimi setkat tváří v tvář. Za chvíli objevujeme stádo slonů o cca 10 ks, včetně malých. Přišli se napít k vodě.  Poté přejíždíme k tůni, kde se skrývá pro změnu stáno hroší. Je jich tu snad 50, z vody jim koukají jen oči, vydávají typické zvuky.  O chvíli později vidíme jednoho hrocha na břehu v plné parádě. Také to nejsou žádní drobečci. Po břehu běhají antilopy, kudu, puky a spousta jiných větších zvířat.  Vracíme se ke slonům, zrovna ve chvíli, kdy se rozhodli přeplavat z jednoho břehu na druhý. Je to úchvatná podívaná. Tak těžká zvířata a plavou jako by nic. Malí se chvílemi ztrácejí úplně pod vodou, jenom chobot jako hadice ční nad vodou. Jdou pěkně spořádaně za sebou, mámy přidržují mláďata. Za chvíli jsou na druhé straně. Poté dlouho pozorujeme lví rodinku, která si pochutnává na čerstvém úlovku. Je to nějaká antilopa. Takové máme štěstí, podruhé vidíme jíst lvy! Dvě hodiny určené na výlet se nezadržitelně chýlí ke konci. Užíváme si sluníčka a úchvatné africké přírody. Za ty dvě hodny jsme viděli spoustu krásných věcí.

Teď už nás čeká víceméně jen přesun do Johannesburgu. Jdeme do banky a na internet. Poté sedáme do auta a míříme na jih směr Nata, Francistown a městečko Palapye, kde jsme našli útočiště v krásném kempu Itumela s bazénem. Zítra budeme balit a chceme zajet ještě do nedaleké rezervace na nosorožce.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

BALENÍ V PALAPYE 

Palapye, Botswana - 13.9.2007

Ráno vyspáváme poměrně dlouho, na to že jsme zvyklí vstávat o šesté. Vyrážíme do Serowe, kde by se měla vyskytovat rezervace s nosorožci. V průvodci se dovídáme, že Khama Rhino Sanctuary je 26 km za Serowe. Popis cesty trochu selhává, chvíli bloudíme, ale nakonec jsme to našli. Místní paní v officu není moc milá, s 2WD autem tam jen nemůžeme, jedině tour za 336 pul (x 3,5 což se nám zdá hodně). Od recepce vidíme jednoho nosorožce, za chvíli mizí v porostu. Přemýšlíme, co dělat. Chvíli čekáme, jestli nepřijedou nějací další turisté, ale nikdo. Vracíme se tedy, že si to zaplatíme, ale zdejší dva průvodci jsou prý v terénu a paní neví, kdy se přesně vrátí. Jedeme do restaurace, kde nacházíme ty dva průvodce s další skupinou, evidentně se právě vrátili a chystají se na jídlo. Žádný velký zájem. Vzdáváme to. Vracíme se do kempu, koupeme se v bazénu a balíme. Vyskládali jsme celé auto a já ho jel nechat umýt. U silnice stojí vždy nějací kluci, mají hadici, nějaké saponáty a umývají auta. Trvá jim to snad dvě hodiny, ale auto je pěkně čisté, však už to potřebovalo. Po návratu si dáváme ještě bazén a dokončujeme balení. Máme před sebou poslední noc ve stanu a poslední den v Africe.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

CESTA DO JO`BURGU A DOMŮ 

Palapye - Johannesburg - Káhira - Vídeň - Olomouc - 14.-15.9.2007

Vstáváme, balíme stan a v osm jsme už na cestě. Čeká nás zbývajících asi 700 km cesty do Johannesburgu. Cesta do Gaborone neubíhá,joburgprotože ji spravují, tak se musí opatrně. V hlavním městě Botswany utrácíme poslední peníze za 2 vína domů. Přes hranice to jde bez problémů. Poté jedeme a jedeme. Krajina se mění. V JAR už není jen pustina a širé pláně, najednou je více zeleno , kopečky a obdělané pole. Skoro jako doma. Ve čtyři jsme v Jo`burgu, ale ještě přes hodinu nám trvá, než se hustou dopravou a zácpami prokoušeme i s trochou štěstí na mezinárodní letiště. S trochou obav předáváme auto. Naštěstí je vše rychle a bez problémů. Poté už odevzdáváme batohy, víno jsme museli poslat uvnitř letadla, na palubu nesmí. Poslední nákupy na letišti a ve 21:45 nadobro opouštíme JAR. Let probíhá v klidu, kapitán společnosti Egypt Air nás bezpečně dopravil až do Káhiry. Čekáme tam dalších 5 únavných hodin na další let, tentokráte už do Vídně. Tam jsme ve tři odpoledne, bohužel víno v batohu transport nepřežilo, střepy končí v koši na letišti. S-bahnem jedeme do centra, kde v 17.00 nasedáme na bus směr Brno (nakonec jsme zjistili, že vyjížděl už z letiště). Pak ještě vlak a v půl dvanácté otvíráme dveře našeho olomouckého bytečku. Jsme doma. Je po další dovolené. Afrika, především nádherná zvířata, nám dlouho zůstane v paměti a v srdci.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

 
2009
2008
2007
2006

zeme

Copyright © 2009 [Jendak]

2005
2004
2003
2002