Banner_left Header_leftHeader_right Banner_right
Hlavní strana
Kontakty
INFORMACE
USA - ZA VELKOU LOUŽÍ
FOTOS

9.6. - 10.9.1999

usa_flag

 

V roce 1999 právě začínal rozmach prázdninových cest studentů VŠ.v rámci programů Work and Travel, kdy si student buď našel zaměstnavatele sám, nebo prostřednictvím agentury, vyfasoval 4-měsíční pracovní vízum a mohl vyrazit poznávat svět za velkou louží. Stejně tak jsme učinili s kamarádem Davidem Matuchou i my, a tak se stalo, že jsme strávili 3 měsíce prací v obrovském zábavním parku Cedar Point v Ohiu, vydělali nějaký ten dolar a za odměnu nám byla měsíční poznávací cesta z východu na západ USA. Koupili jsme auto a společně s Martinem a Mariannou jsme vyrazili poznávat přírodní krásy amerického středo-západu. Tak jsme viděli národní parky Rocky-Mountains, Arches, Mesa Verde, Bryce Canyon, Zion, Grand Canyon, Las Vegas, Yosemity, San Francisco i Los Angeles.

Toto byla první velká cesta, která poté odstartovala touhu za dalším poznáním, která trvá až dodnes.

vlv

lv

Jet či nejet?
arches
 

Informace o zemích
USA
Spojené státy americké
   
Rozloha: 
9 631  214 km2 (3. na světě)         
Počet obyvatel:
303,4 mil. obyvatel
Hlavní město:  
Washington, DC
Úřední jazyk:   
angličtina
Nejvyšší hora:
Mount McKinley (6 194 m n. m.)
Měnová jednotka: 
americký dolar = 100 centů (1 USD = 21 Kč v r. 2007)
Časové pásmo:
-6
Počet dnů v zemi: 
113
Víza/doklady:
S účinností od 17. listopadu 2008 je Česká republika zařazena do bezvízového programu Spojených států amerických (Visa Waiver Program, zkráceně „VWP“). Od tohoto data mohou občané ČR přijet do USA buď bez víza nebo mohou jako doposud cestovat za dosavadních podmínek a použít platné vízum.

Bezvízový program se vztahuje pouze na krátkodobé turistické nebo obchodní cesty do 90 dnů pobytu. Na studijní, pracovní či výměnné pobyty se stále vztahuje vízový režim a zájemci o pobyt v USA za uvedenými a jinými účely musí tak jako doposud žádat o vízum na nejbližším velvyslanectví či konzulárním úřadě USA.
Více se dozvíte na stránkách MZV, klikni zde.
Velvyslanectví USA:
Tržiště 15, 118 01 Praha 1
Otevírací hodiny:
08.00 - 16.30 /Po-Pá/
Telefon:
257 022 000 , 257 022 002 /Public Affairs Section/
Fax:
257 022 815 /Public Affairs Section/
E-mail:
Web:
www.usembassy.cz
Velvyslanectví ČR
3900 Spring of Freedom St., NW, Washington, D.C.
Otevírací hodiny:
pondělí - pátek 08.30 - 11.30
Telefon:
001-202/2749100, KO-2749103 , konzulární pohotovost: 001-202/4698181
Fax:
001202/2442147, sekretariát vv 9668540, KO-3636308
E-mail:
washington@embassy.mzv.cz
Web:
www.mzv.cz/washington
Wikipedia:
http://cs.wikipedia.org/wiki/USA

Nahoru

Mapy zemí   
map_usa
Nahoru

Trasa cesty - den po dni 

A takto to v roce 1999 probíhalo:

Den 1 19.6.1999
Den 2-80
Práce v Cedar Point Amusement Park
Den 81 7.9.1999
Den 83 9.9.1999
Den 89 15.9.1999
Den 90 16.9.1999
Den 91 17.9.1999
Den 92 18.9.1999
Den 93 19.9.1999
Den 94 20.9.1999
Den 95 21.9.1999
Den 96 22.9.1999
Den 97 23.9.1999
Den 98 24.9.1999
Den 99 25.9.1999
Den 100 26.9.1999
Den 101 27.9.1999
Den 102 28.9.1999
Den 103 29.9.1999
Den 104 30.9.1999
Den 105 1.10.1999
Den 106 2.10.1999
Den 107 3.10.1999
Den 108 4.10.1999
Den 109 5.10.1999
Den 110 6.10.1999
Den 111 7.10.1999
Den 112 8.10.1999
Den 113 9.10.1999

Nahoru

Přípravy na cestu, letenky, víza

LETENKY   

My jsme měli letenku v ceně programu Work and Travel. Dnes je však možné pořídit letenku za moře ve velmi příznivých cenových relacích cca 10-13. tisíc korun a lze letět hned do několika amerických destinací, jako jsou New York, Miami, Atlanta, Chicago, Denver či Los Angeles.

PENÍZE 

V roce 1999 se dolar pohyboval nad hranicí 40 Kč, což bylo výhodné pro ty, co si chtěli za mořem přivydělat. Dnešní kurz se už pohybuje pod 20 korunami za dolar (aktuální kurzy najdete zde:www.kurzy.cz), což zase nahrává cestovatelům, kteří moho pořídit dovolenou za mořem za cenu takřka lidovou. V USA jsou bankomaty na každém rohu, takže s tímto opravdu není žádný problém.

VÍZA  a PŘECHODY HRANIC

V roce 2008 se Češi konečně dočkali toho, že mohou vyrazit za velkou louži bez víz. Podrobné informace, jak to funguje, najdete zde.

OSTATNÍ

Pokud si budete chtít v USA půjčit auto, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz.

Nahoru

Cestopis

PRÁCE V CEDAR POINTU ZA VELKOU LOUŽÍ

Sandusky, Ohio - 19.6 - 15.9..1999

Bylo půlka června a my jsme s kamarádem Davidem vyrazili poznávat svět za velkou louží. Se zaplaceným programem Work&Travel, který tehdy začínal (dnes ho poskytuje celá řada agentur) a vízem v kapse na 4 měsíce, jsme sedli v Praze na letadlo směr Zürich-New York.

Ještě k těm vízům. Pro vysokoškolské studenty je toto asi nejjistější způsob, jak se dostat do Spojených států za prací a za poznáním. S požehnáním agentury nedělá americká ambasáda větší problémy při udělování víz (kategorie víz J-1).

Práci jsme již dopředu měli zajištěnou přes internet. Cedar Point je obrovský zábavný park v Ohiu, který přes léto zaměstnává tisíce logozahraničních studentů (více o zábavním parku na jejich stránkách http://www.cedarpoint.com). Peníze nejsou sice nijak velké, ale jako první seznámení s Amerikou je to ideální místo. Pracuje je zde spousta Čechů, Slováků a Poláků, takže pokud někdo jede za oceán s cílem zdokonalení v angličtině, musí si vybrat nějaké komornější místo.

Přes nutnou zastávku v New Yorku, kde jsme přespali na Columbia University, vylezli na Empire State Bulding a prošli se po Times Square, jsme se letecky přesunuli do Clevelandu, a odtud autobusem do Sandusky, města u kterého leží náš Cedar Point.

Do pracovního procesu jsme byli zařazeni okamžitě, prošli jsme malým školením a pěkně do práce. Já jsem byl přidělen do „hamburgrárny“ Burger Patio, kde jsme vyráběli a prodávali obrovské hamburgry, aby se měli Amíci za slušný peníz čeho najíst. David pak pracoval v hotelu, který byl součástí areálu parku.

A tak to šlo stále dokola. Ráno do práce, večer z práce, sem tam byl čas na nějaké posezení s krajany, nějaký ten bowling či trochu relaxace na zdejších horských dráhách. Cedar je známý tím, že staví každé dva roky tu největší, nejvyšší, nejrychlejší dráhu na světě. Prostě samé šílenosti. Dělali jsme přesčasy, abychom si víc vydělali a těšili se na konec práce, kdy jsme plánovali poznávání Ameriky.

cedar1
cedar2 cedar3 cedar4
Zpět na trasu cesty / Nahoru

VÝLET DO CHICAGA  

Sandusky - Chicago, USA - 7.- 8.9.1999

Ještě v průběhu práce v zábavním parku Cedar Point v Ohiu jsme se domluvili, že vyrazíme na dva dny do nedalekého Chicaga. Pracovní léto se pomalu blížilo ke konci, v září už bylo v parku otevřeno jen od pátku do neděle, takže nebyl problém si domluvit pár dní volna. A tak jsme vyrazili ve dvou autech, v následujícím česko-slovenském složení: David, Martin, Marianna, Luboš, Robo, Katarína, Igor, Vlado a já.

Vyrazili jsme za časných ranních hodin podél břehů michiganského jezera. Náramně jsme si užili vjezd do Chicaga po osmiproudových zacpaných dálnicích. Již zdálky jsme viděli ještě nedávno nejvyšší budovu světa – Sears Tower. Po příjezdu jsme se procházeli po centru, v Chicagu zvaném Loop, kolem fontány známé ze znělky seriálu Ženatý se závazky jsme došli až k velkému Aquariu a planetáriu na břehu jezera Michigan. V parku jsme narazili dokonce na sochu K.H. Borovského. Chicago je známé svou velkou českou komunitou (a hlavně polskou), vždyť starostou tady v minulosti byl i jistý pan Čermák, po kterém je pojmenovaná jedna z hlavních tříd města – Cermak Street.

Vrátili jsme se k autu, kde jsme se najedli a vyrazili na noční projížďku na lodi po řece a jezeře. Byla to nádhera, všechny ty osvětlené mrakodrapy lesknoucí se ve vodách jezera. Stále jsme neměli dost, a tak jsme vyrazili na vyhlídku z druhé nejvyšší budovy Chicaga – John Hancock Tower . Mají tady otevřeno až do půlnoci. Z 94 patra je krásný výhled nejen na downtown města, kterému vévodí ještě vyšší Sears Tower,  ale také na na obrovské město sahající někam k nedohlednu. Potkali jsme tam taky dvě holky z Česka, které jsme hodili domů a sami jeli přenocovat do hostelu za 16 USD. Protože Marianna s Martinem nechtěli platit, rozhodli se, že přespí v autě před hostelem. Tu najednou byli vyrušení odtahovým autem, které nakládalo naše vozítko k odtahu. Jaké to bylo překvapení, když z auta vykoukli ti dva. Pokutě za parkování v hodnotě 30 babek jsme stejně neušli, aspoň jsme auto nemuseli nikde hledat.

Ráno jsme zaparkovali na hodinách poblíž Sears Tower a vydali se výtahem opět na vyhlídku, tentokrát ve dne. Opět úchvatný pohled do všech světových stran. Tohle u nás doma nemáme. Bohužel, k autu jsme přiběhli o tři minuty později a už se tam na nás smál další 30-ti dolarový lístek za oknem. Kdy tady sakra ten policajt byl?

Dalším vrcholem byla návštěva slavné burzy Chicago Board of Trade, kde jsme při prohlídce mohli shlédnout na přímé obchodování na parketu. Přesně jako v těch filmech - spousta pořvávajících chlápků a papírů po zemi.

To už byl pomalu čas se vydat na zpáteční cestu. Ještě jsme projeli čínskou čtvrtí a zastavili se u hokejové a basketbalové haly United Center, s velkou sochou Michaela Jordana před ní. Pak už jsme si to pelášili zpět směrem Sandusky, Ohio.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

PITTSBURGH 

Sandusky - Pittsburgh, USA - 9.9.1999

Po příjezdu z Chicaga jse ráno vstali, zaplatili pojištění auta a vyrazili směr Pittsburgh. Hlavním cíle ovšem bylo nákupní středisko v Grove City, severně od PI. S pocitem, že tam nakoupíme všechno (věci na cestu, dárky), jsme nenakoupili vůbec nic. Stejně jsme tam strávili celý den a spolu s přesuny jsme dojeli do Pittsburghu až v 9 večer, tedy za tmy. První zastávka nemohla být jinde, než u civic Areny, kde se v tu dobu ještě proháněl Jarda Jágr, Straka či Mario Lemieux. Udělali jsme tu pár fotek. Poté jsme se pokusili sjet blíže k centru, abychom měli blíže k lanovce. ALE! Luboš najel na patník a kousek duše byl proražený. Takže jsme z hotelu Hilton volali AAA, ti nám řekli, že domů dojedeme rychlostí 50 mil za hodinu a pak přezout. Další zkušenosti na cestu. Ale už by mohly přestat. Pak jsme ještě zvládli lanovku a nádherný pohled na město a dlouhou pomalou cestu zpět směr Cedar Point.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

KONEČNĚ NA CESTU: SANDUSKY - LA CROSSE  

Sandusky - La Crosse, USA - 15.9.1999

autoPo posledních pár dnech strávených v práci jsme se rozloučili ze Cedar Pointem. Loučení to nebylo bůhvíjaké, protože už nás to táhlo na západ – za poznáním. Během pobytu jsme koupili ve čtyřech velké autíčko – Dodge Grand Caravan, kterému jsme familiérně přezdívali „děvka“ (díky značce BIC). Osádka našeho auta je následující: Martin s Mariannou, David a já. V autě máme hodně místa, i když těch krámů, co vezeme…

 Dnes je tedy konečně ten den, kdy vyrážíme na cestu. Je to o den a půl později oproti původnímu plánu, protože nastaly neočekávané problémy. Pokazil se nám motorek ve ventilátoru, takže se nám přehříval motor. Po dnu a půl vyřizování jsme ho nakonec sehnali až u Chicaga a od té doby jedeme.  Těsně před výjezdem ještě nastaly další změny: posádka druhé auta se na poslední chvíli ještě změnila. Robo s Katarinou nakonec odřekli kvůli škole, ale podařilo se sehnat náhradu – Poláka Maczeje, který s námi chtěl jet už dávno. A nakonec se ukázalo, že tři do „letadla“ jsou až dost. Nakoupili jsme stany, spacáky, jídlo a GO WEST. Uvidíme, kam dneska dorazíme. Už jsme projeli Ohio, Indianu, Illinois a Wisconsin.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

LA CROSSE - RAPID CITY

La Crosse - Rapid City, USA - 16.9.1999

Do La Crosse na břehu řeky Mississippi, jsme přijeli k večeru dne včerejšího a rozhodli se udělat noční přesun. Po řece plula loď jako ze starých filmů, s velký kormidlem. Naplánovali jsme zastávky na každém odpočívadle, abychom se sjeli a pokračovali dál. Jenže už na první zastávce Lubošovo auto nedorazilo. Čekali jsme ¾ hodiny a přejeli na druhou rest areu a stejně jsme se nepotkali. Další záchytný bod byl v městě Sioux Falls, v info středisku. Ale ani tam po Lubošovi, Petře a Macejovi nebylo ani vidu ani slechu. Přes AAA jsme tedy zjistili, že měli problém s autem, že stáli někde na dálnici a v 8 ráno vyjeli. Ale ne do Sioux Falls. My jsme si prohlédli mini vodopády. Další zastávkou je až Rapid City, tam doufám, že se konečně střetneme. Celu cestu až do teď jsem řídil. Cesta jako podle pravítka, všude kolem  prérie, nejhezčí ale bylo když jsme přejížděli velkou řeku Missouri.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

MOUNT RUSHMORE - ČTYŘI PREZIDENTI  

Rapid City, USA 17.-18.9.1999

Včera jsme se ubytovali v kempu Berry Pech a poprvé použili nový stan a spacáky. Ráno jsme první objeli všechny Visitors centra a nechali všude vzkazy pro druhou skupinu. Pak jsme si uvařili oběd na novém vařiči a nastal zlom. Našel jsem ledvinku, na které jsem měl kartu s hlasovou schránkou, kde jsem měl od nich dva vzkazy – auto jim jelo, ale čekají na nás někde v Minnesotě. Jenže my jim nemáme jak odpovědět, snad to pochopí. Pak, když už jsme tady, jsme zahájili prohlídky. Navštívili jsme místní jeskyně, trochu odlišné od našich, byla tam skvělá paní průvodkyně. Pak jsme zajeli zavolat Danovi Hruškovi, kterému Lubošovi opět nevolali. Navečer jsme jeli na Mount Rushmore. Opět skvělý zážitek opět oslava Ameriky v negativním světle. První v noci kino o čtyřech prezidentech, poté pomalé nasvěcování – nádhera. Spíme ve stejném kempu.

Celý následující den opět trávíme hledáním našich ztracených (zapojili jsme i policii) a montováním věcí zahrádky. Ještě jednou jsme se zajeli podívat na Mount Rushmore, tentokrát ve dne. Zítra asi vyrazíme dále.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

PŘEJEZD DO COLORADA

Rapid City - Loveland, USA - 19.9.1999

Ráno jsme zajeli na policii se zeptat, co nového a ti nám řekli, že se nikdo neozval. Takže jsme se rozhodli jet dál, směr Colorado. Než jsme se vymotali, uvařili oběd a tak, byly 3 hodiny. Jen jsme vyjeli, začalo poprchat, také jsme sundali batohy z naší nové zahrádky a zabalili je do pytlů. Dobře jsme udělali, celou cestu jsme jeli bouřkou. Vyjeli jsme ze státu South Dakota a přes Wyoming se dostali do Colorada. V městečku Loveland na úpatí skalnatých hor jsme večer kolem 11 hod. za mrholení postavili s Davidem stan. Marianna s Martinem spali v autě. Ráno jsme vstali v půl osmé, sbalili stan a vyjeli před osmou, takže jsme za kemp neplatili. Protože bylo stále pošmourno, rozhodli jsme se jet první do Denveru a posléze do hor.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

DENVER  

Denver, USA - 20.9.1999

Do Denveru, hlavního města státu Colorado, jsme z Lovelandu dorazili asi za hodinu. Chytili jsme ranní zácpu na dálnici, což nebylo moc příjemné. Zaparkovali jsme na nebezpečných hodinách v centru města a šli na prohlídku. První jsme narazili na budovu státní mincovny, jednu ze dvou v celé Americe. Tak jsme šli na prohlídku. Zblízka jsme viděli, jak se razí centy, dimes, či čtvrťáky. Pak jsme si ve městě vyměnili peníze na cestovní šeky a obhlédli centrum včetně místního Capitolu. Byli jsme i vevnitř, kde byly po stěnách obrazy známých představitelů -  guvernérů, senátorů a prezidentů. Škoda, že bylo zataženo, jinak by z něho byla vidět vyhlídka na město v pozadí se Skalnatými horami v pozadí. Pak už jsme si jen stihli prohlédnout zblízka starou a novou halu celku zámořské hokejové ligy Colorado Avalanche, a poté už následoval přesun přímo do Rocky Mountains National Park, kempu zvaného Moraine Park. Tam jsme si uvařili vynikající špagety a v zimě kolem 0 stupňů C jsme se uložili k zimnímu spánku.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

ROCKY MOUNTAINS NATIONAL PARK

Denver - Rocky Mountains Natl. Park, USA – 21.9.1999

RMRáno bylo nádherné a šokující. Probudili jsme se a po celém okolí byla hustá jinovatka, stany úplně bílé a v pozadí se tyčily bílé vrcholky hor. Kolem dokola jsme našli stopy jelenů a medvědů, úplné safari. Do toho nádherně modrá obloha, nikde ani mráčku. Tak bylo celý den. Usušili jsme stany a vyjeli do hor. V info centru jsme shlédli video, nechali vzkaz a vyhlédli si 10-ti kilometrovou procházku. Vystoupali jsme autem do 2800 m/n.m a u Medvědího jezera (Bear Lake) začal náš trip. Procházeli jsme místy, kde se stále ještě držel sníh, ale my byli jen v kraťasech a tričku. Sluníčko krásně hřálo. Popisovat cestu ani nemá smysl, spousta fotek asi bude mluvit za vše. Samé výhledy, výstupy, místy sníh, teplo. S Martinem jsme lozili po všech možných skalách…Opravdu nádherný den. Zpět jsme dorazili o půl šesté, nasedli do auta a jeli přes celý park. Vystoupali jsme do výšky asi 4000 m/n.m (mezitím jsme 2x vřeli), tam jsme shlédli západ Slunce a od té doby jedeme směr Utah. Rádi bychom dojeli až někam k Arches.

 PS: Vstupy do amerických národních parků jsou většinou 20 USD za automobil. Pokud si však koupíte za 50 dolarů Golden Eagle Pass, opravňuje vás ke vstupu do všech národních parků a národních monumentů v průběhu jednoho celého roku, což se určitě vyplatí. Doporučuji si ověřit ceny, mohly se od té doby změnit.

 Každý takový park provozuje vlastní Visitors centrum, kde najdete spoustu informací o jednotlivých parcích, včetně mapek a popisků zdarma. Většinou mají i promítací místnost, kde stále dokola běží instruktážní video. Můžete si zde koupit i pohledy, spoustu dalších suvenýrů a dát si do pasu razítko národního parku s dnem, kdy jste ho navštívili. My jsme na konci měli pěknou sbírku, doporučuji!

Zpět na trasu cesty / Nahoru

ARCHES NATIONAL PARK  

Arches, USA – 22.9.1999arches

Povedlo se, přespali jsme v kempu kousek od národního parku Arches. Probuzení bylo skvělé. Všude kolem červené skály, ktomu východ Slunce, takže to vypadalo, že jsme uprostřed sopky. Pak jsme zvládli sprchy v jiném kempu, zavolat Danovi, který se k nám má připojit v Las Vegas. O ostatních zatím nic nového. Čistí jsme vyjeli objevovat krásy dalšího národního parku – Arches.  Je typický červenými skálami, přírodními okny a balancujícími kameny. Zase úplně něco jiného, každý den změna. Opět nám vyšlo počasí, je krásně. Prošli jsme si pár krátkých trailů, kolem těch zmiňovaných oken, udělali myslím pár krásných fotek. Opravdu vydařený den.

Navečer jsme nakoupili v přilehlém městečku Moab drahý benzín a jeli dál směrem na jih. Odbočili jsme ještě do Canyonlands, kde jsme byli až do stmívání, cestou zpět jsme slavili Martinovy narozeniny a nocí si to fičeli k Mesa Verde, kde jsme se již za tmy utábořili v kempu.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

NÁRODNÍ PARK MESA VERDE, FOUR CONERS

Mesa Verde - Four Corners, USA – 23.9.1999

4cornersRáno jsme si trošku přispali, vstávali jsme až v půl jedenácté. Park Mesa Verde je indiánskou rezervací a my si ho prohlíželi typicky americky – vždycky jsme někam přijeli, na 10 minut vystoupili, prohlídli a jeli o kus dál. Viděli jsme kaňony a skalní převisy, ve kterých byly indiánské miniměstečka zvané puebla. Dalo se jít i přímo k nim, podívat se na jejich obydlí, dokonce se lozilo i do podzemních skrýší.  Měli to náhodou pěkně promakané, rudí bratři. Schovaní před větrem, deštěm a ostatními narušovateli pod skalním převisem.

Další zastávkou pak bylo jediné rozhraní čtyř států ve Spojených státech – Four corners. Stýkají se zde Colorado, Arizona, Utah a Nové Mexiko. Celkem nic tam nebylo, pár opuštěných stánků a na zemi vyznačené rozhraní. Vyfotili jsme při západu Slunce a putovali dál.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

GLENN CANYON, CAPITOL REEF  

Glenn Canyon, Capitol Reef, USA – 24.9.1999

Přespali jsme v kempu na břehu obrovského jezera Lake Powel. Přijeli jsme už za tmy, takže jsme nevěděli, co je kolem. Ráno jsme vytáhli nos ze stanu a ona to taková nádhera, jako z nějakého amerického westernu. Všude kolem červené skály a tyrkysově modrá hladina jezera. Je to ráj pro vodní sporty, jezdí tady spousta jachet, člunů, lidé se prohánějí na vodních skůtrech a lyžích. Ideální místo na letní dovolenou.  Lake Powel se táhne na jih, kde je ukončeno obrovskou přehradou. Poté už Colorado  směřuje ke Grand Canyonu. Ale popořádku.

lake_powelV klidu jsme posnídali a vyjeli. Přejeli jsme most a vystoupali nad jezero. V tu chvíli, asi po dvaceti minutách jízdy David zahlásil, že si nechal boty na střeše auta. Zastavili jsme – byla tam jen jedna! Tak sedl do auta a vracel se pro ni. Nám to nevadilo, protože z místa byla krásná vyhlídka na okolní krajinu. Našel a pokračovali jsme dál. Myslím poprvé řídila Marianna, jinak fasa baba. Tak říkala i Davídkovi.

Odpoledne jsme přijeli do národního parku Capitol Reef, kde byly skály, na kterých jsou vidět všechny vrstvy, jak se postupně usazovaly, takže jsou skály barevně pruhované. Vždycky jsme někde zastavili, udělali procházku a pokračovali dál. No a po prohlídce parku jsme se chtěli přesunout někam poblíž dalšího parku, který je v plánu zítra, Bryce Canyonu. Asi dvakrát nebo třikrát jsme stáli, protože jsme vařili (jako auto) a jednou jsme stáli, protože jsme vařili (jako večeři). A ta byla stylová. Vyhlédli jsme si místo obrácené na západ, protože právě zapadalo Slunce. Pěkně mezi stromy, s výhledem na údolí. A taky večeře byla skvělá: osmažený lunch, hrášek a brambory. Teď jsme  právě po sprše v dalším kempu a jdeme stavět stan. Jsme přímo v Bryce Canyonu. David už staví, tak mu jdu pomoct.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

NÁRODNÍ PARKY BRYCE CANYON A ZION  

Bryce Canyon, Zion Natl. Parks, USA – 25.9.1999

Ráno jsme vstávali docela brzy, protože jsme měli v plánu spoustu věcí. Bryce Canyon byl blízko, takže jsme do Visitors centra dorazili něco málo po osmé otevírací hodině. Nechali jsme vzkaz pro Luboše, který se pořád neozval, ani nám, ani Danovi. Mimochodem ten si dnes kroutí poslední den v Cedar Pointu a v úterý  už ho budeme ve 12:10 čekat na letišti v Las Vegas.  

zionUdělali jsme prohlídku Bryce Canyonu, kdy jsme vesměs někde zastavili, podívali se na kaňon, ofotili a jeli na další místo. Bylo to podobné, jako kaňony předtím, červené a barevné, ale moc pěkné. Doma to nemáme. Pak nastal asi dvouhodinový přesun do národního parku Zion. Ten je zase úplně jiný, než co jsme doposud viděli. Příjezd je po serpentinách do velké zelené rokle, odkud vedou různé údolí a prolákliny. Dojeli jsme tam asi ve 3 hodiny odpoledne a chtěli si udělat do setmění nějakou vycházku na pár hodin. Nakonec jsme zvolili cestu k vodopádům. První cesta vedla takovým chodníčkem, tam jsme potkali dvě Češky, pracující na Floridě a dva Čechy, pro změnu z Chicaga. Ti nám řekli, že cesta dál pokračuje už jenom řekou. Perfektní. A tak jsme sundali boty a šli. Kameny, sem tam písek. Ve vodě jsme potkali další skupinu Čechů, ti pracovali taky v Cedaru a už cestují 5 týdnů. Tak jsme si vyměnili zkušenost a šli dál. Po půl hodině David s Martinem řekli, že už dál nejdou. Tak jsme pokračovali s Mary dál sami, stále vodou. První jsme se předháněli s takovou babkou, která měla asi sedmdesát let, ale byla naprosto skvělá. Šla sama na takovou náročnou túru. Rozdíl mezi námi a ostatními byl pouze v tom, že my jsme šli naboso a ostatní v botách, takže jsme postupovali poněkud pomaleji. Bylo tam milion přebrodů a stále jsme nějak nemohli dojít k cíli. A už se pomalu začalo stmívat. Tak jsme to otočili, ale i tak jsme to zpátky nemohli stihnout do 7 hodin, kdy jsme měli sraz s klukama. A kousek dost před koncem už se setmělo úplně, takže jsme docházeli po tmě. Tak jsme si povídali, takže nám to docela rychle uběhlo, jen nám bylo zima na nohy, v té vodě. Dostali jsme vynadané, ale to chápu, prostě jsme to špatně odhadli. Pak už jsme našli jen kemp se sprchami, uvařili rýži se zeleninou a šli spát.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

PŘESUN ZION - GRAND CANYON  

Zion - Page -Grand Canyon, USA – 26.9.1999

Tento den byl vyloženě oddychový, přesouvali jsme se z jednoho parku do druhého. Vlastně jsme ráno vstali a jeli směr Velký kaňon. V městě Page (u kterého je ta velká přehrada, kde končí Lake Powell) jsme si zavolali do SwissAir, abychom potvrdili náš odlet. Po cestě jsme zastavili u jednoho z mnoha míst při cestě, kdy indiáni z kmene Navajo prodávají ve stáncích různé ručně vyráběné předměty. Do Grand Canyonu jsme přijeli asi hodinu před západem Slunce, takže jsme zajeli na výhlídku a shlédli poprvé tento velkolepý prostor. Vlastně celou dobu jedete víceméně po rovince a najednou obrovská proláklina. Zhodnotili jsme to jako jo, rychle se setmělo a my se jeli ubytovat do kempu, asi 200 m od kaňonu. Večer jsme hráli karty a Davídko nechutně vyhrával.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

VELKÝ KAŇON!

Grand Canyon Natl. Park, USA – 27.9.1999

grand_canyonVstávali jsme o půl osmé, abychom stihli co nejvíce věcí. Na snídani byla vaječina a pak už jsme vyrazili přes vyhlídkové body do Visitors centra. Tam jsme nakoupili pohledy, já si koupil plakát na zeď, a taky jsme naplánovali 15-ti kilometrovou túru dolů do kaňonu. Ne úplně na dno, ale skoro. Bylo krásné počasí, nikde ani mráčku. Panoramatické výhledy úžasné. Prostě Grand Canyon. Nabrali jsme hodně vody a vyrazili. Dolů se šlo dobře, po úpatí serpentinami, pod námi jsme viděli klikatící se pěšinku. Postupně jsme potkávali roztaženou skupinku Brňáků, kteří už se pomalu vraceli. Měli jsme to naplánované akorát do západu Slunce, ale když jsme zjistili, že dole nám do krásného výhledu až na řeku chybí asi 1,5 míle, tak jsme se rozhodli jít s tím, že zpátky pěkně povalíme. Došli jsme až na hranu, odkud už jde vidět poslední úsek až řece Colorado, která má v kaňonu červenou barvu.  Chvíli jsme si odpočinuli a kochali se výhledem na kaňon zespodu. Pak už nás čekala cesta nahoru. Nasadili jsme zdrcující tempo. Zapadající Slunce vrhalo na příkré stěny kaňonu nádherné stíny, barva ze měnila každým okamžikem. Nahoru jsme se vyškrábali akorát se setměním. Nezdá se to, ale je to docela makačka, převýšení nějakých 1000 m na pár kilometrech. Osprchovali jsme se v placených sprchách, sedli do auta  a ještě se přesunuli do kempu asi 100 mil od Las Vegas, kde jsme přespali.  Krajina se změnila, stan jsme stavěli už téměř v poušti, kde pěkně foukalo.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

GAMBLERSKÉ LAS VEGAS  

Las Vegas, USA – 28.9.1999

Sbalili jsme stany a vydali se vstříc gamblerskému městu měst – Las Vegas. Všude kolem je poušť a tady se najednou z ploché planiny v dáli vynoří roztodivné tvary hotelů a atrakcí města. Hned jsme poznali hotel ve tvaru egyptské pyramidy. První jsme ale mířili na letiště, kde jsme vyzvedli Dana Hrušku, který za námi přiletěl ze Cedaru a připojil se k nám. Přeskládali jsme celé auto, přece jen těch věcí máme hodně. Alespoň se udělal pořádek.

lv_parisPoté jsme poprvé, ale zdaleka ne naposled, projeli slavnou Las Vegas Boulevard, na které se nacházejí všechny hlavní atrakce, hotely a kasina. Jeli jsme do parku kousek za městem, kde nám Marianna s Martinem udělali na oběd špagety za to, že večer předtím prohráli soutěž  v rychlosti stavění stanu. A pak už jsme vyrazili objevovat Las Vegas. Zaparkovali jsme a chtěli si to do setmění projít. Vždy jsme zalezli do nějakého hotelu, kasina a zdrželi se. První jsme hráli automaty na mince, ty klasické známé z filmů, které mají na boku takové páky. Hráli jsme za čtvrťáky, sem tam jsme něco vyhráli, ale nic zázračného. Spíš šlo o zábavu. Pak jsme prošli celou hlavní ulici se spoustou neonů, mezitím se setmělo, ale vypadalo to, jakoby byl stále den. Spousta světel. U jednoho hotelu jsme se podívali na obrovskou fontánu, u dalšího zrovna začínala erupce sopky. Běží to stále dokola, každou čtvrt hodinu. Normálně šlehaly plameny, až od toho bylo horko, tekla láva… Vrcholem ale byl    o, když před hotelem Treasure Island proběhla normální regulérní námořní bitva. Připluly velké dvě lodě s námořníky, střílely po sobě salvy, námořníci padali do vody a nakonec se jedna z lodí potopila. Prostě taková show pro nalákání lidí do kasina. Na jedné dlouhé ulici je takových atrakcí bezpočet, člověk se prostě nenudí. Mají tady malou eiffelovku, mrakodrapy z New Yorku, londýnský Tower Bridge, či již zmíněnou pyramidu včetně obrovské sfingy. Nakonec jsme si našli takové pěkné menší kasino s ruletou a zkusili něco většího. Začal jsem já s Danem, rozměnili jsme si 20 dolarů. Postupně jak lidé od stolu odcházeli, přidávali se k nám ostatní. Nakonec jsme u stolu seděli pouze my. Červená, černá, malá, velká – už to jelo. Hráli jsme asi tři hodiny a jediná, kdo vyhrála, byla Mary. Už ke konci uhodla číslo – 32 a pobrala slušný peníz. Už svítalo, když jsme sedli do auta, Dan řídil, my to zalomili a fičeli to dál na západ. Každopádně LV jako jo. Po těch dnech v přírodě konečně město, a to jaké!

Zpět na trasu cesty / Nahoru

PŘESUN SMĚR YOSEMITY  

Las Vegas - Yosemite, USA – 29.9.1999

california_borderPřesun směrem Yosemitský národní park nám trval skoro celý den. S těžkým srdcem jsme minuli odbočku směr Death Valley, mrtvé údolí. Bohužel nám to nedovolil stav auta, které se často přehřívalo a nechtěli jsme riskovat, že by jsme zůstali viset někde v území nikoho v obrovských teplotách, které v údolí panují. I tak jsme dvakrát zavařili při stoupání do Yosemitů. Akorát jsme stačili navštívit návštěvnické centrum, orazítkovat pas a už se stmívalo. Trvalo nám, než jsme našli volné místo v kempu, uvařili jsme si večeři a všechno jídlo zamkli do železné skříně. Ty jsou tady všude okolo z jednoho prostého důvodu – medvědi. Je jich tady v parku hodně a čas od času se stává, že zaútočí na auto či stan, kde cítí jídlo. Proto ty bedny.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

YOSEMITSKÝ NÁRODNÍ PARK - SETKÁNÍ S MĚDVĚDEM

Yosemite Natl. Park, USA – 30.9.1999

Ráno jsme si trochu přispali, protože jsme byli s předchozího přesunu docela unavení. Vstali jsme až o půl jedenácté a rovnou si uvařili oběd. Pak  jsme sjeli do údolí s cílem jít na nějakou menší túru. Yosemity jsou úplně jiný druh parku, než jsme dosud zažili. Už ne červené skály, ale hluboké zelené lesy a vysoké skály. Jezdí se sem také hodně horolezců, kteří tady pokoušejí své schopnosti na spoustě stěn včetně té nejvyšší na světě zvané El Capitan. Jde o 1000 m vysoký vertikální granitový monolit a slézt ho je mezi lezci velmi prestižní. My jsme se však do něčeho podobného nepouštěli, vyhlédli jsme si 10 km dlouhou procházku ke dvěma vodopádům. Ještě před tím jsme si přečetli příručku, jak se zachovat, když se potkáme s medvědy. Vycházka to byla příjemná, ale nějak jsme bohužel neodhadli, jak dlouho bude trvat, takže jsme se vraceli už po tmě.  V lese to nebyla žádná legrace, ještě když jsme za každým stromem viděli medvěda. Když jsme došli dolů a šli už k autu, tak najednou Dan: hele, hele a začal couvat a tleskat. Na cestě před námi asi tak 15 m stál docela velký medvěd! Začali jsme všichni tleskat, medvěd chvíli stál a pak zmizel v lese. Byli jsme pěkně vyděšení. Šli jsme k nejbližšímu světlu – ohni v kempu. Tam seděl na židlích starší pár a s chvěním v hlase nám oznamovali, že jim právě ten medvěd přímo před očima odnesl večeři! Uf. Zbylou cestu k autu jsme tleskali jak blázni.  Rychle jsme odjeli do kempu ke sprchám a pak ještě valili směr San Francisco. Původní plán byl přespat v kempu někde před městem, ale žádný jsme nepotkali, tak jsme projeli celým městem, v noci přes slavný most Golden Gate a dál k pobřeží. Kemp jsme nakonec nenašli, a tak jsme přespali u pobřeží Tichého oceánu v autě.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

SAN FRANCISCO - DEN 1  

San Francisco, USA – 1.10.1999

Vstávali jsme do sychravého rána. Od oceánu se valily chuchvalce mlhy. Vrátili jsme se stejnou cestou ke Golden Gate, kde jsme zastavili a prošli se po mostě doprostřed a zpět. Za průjezd se platí mýto, nějaké čtyři dolary, avšak pouze jedním směrem. Jde o jeden z nejznámějších mostů na světě. Zlatá brána se jmenuje proto, že tak vypadá jeho červený nátěr v ostrém kalifornském slunci. Traduje se, že se natírá nepřetržitě, když skončí jeden nátěr, tak už je na druhém konci čas na nový. A nýty pro stavbu mostu prý dodávaly údajně naše Vítkovice. Zda je to pravda, to nevím. Z mostu je také pěkný výhled na pahorek uprostřed zálivu, na kterém se nachází další z lákadel SF – slavné vězení Alcatraz. Do vězení se pořádají prohlídky, ale musí se to zamluvit hodně dopředu a trvá to celý den. Nevadí, třeba příště. Jeli jsme do centra, podívat se na další slavné místa – proslulé sanfranciské tramvaje, které šplhají do kopců na lanech. Je to nádherné, když se mezi novými auty „prohánějí“ tyto starobylé dámy. Vyjeli jsme na jeden z bezpočtu pahorků Russian Hill, kde jsme udělali pár fotek tramvají a přímo tam se také nachází nejklikatější ulice na světě – Lombard Street. První jsme si ji prošli mezi houfy japonských a německých turistů pěšky a pak ji taky „pokřtil náš karavan. Pak jsme sjeli do centra a zaparkovali na hlídaném parkovišti za 8$. V plánu byla prohlídka města, ale nakonec se to zvrhlo v nakupování. V šest jsme museli být zpět u auta, takže jsme nestihli plánovaný Skydeck.  Večer jsme už akorát stihli projet Chinatown, jednu z největších čínských komunit žijící v USA. Pak jsme chtěli zajet do kempu, ale jelikož ho kluci nenašli, zajeli jsme poprvé na naší cestě do motelu. A byl nóbl, za 75$ s koupelnou a televizí.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

SAN FRANCISCO - DEN 2  

San Francisco, USA – 2.10.1999

Než jsme se vyhrabali z motelu, bylo 11, takže jsme pelášili rychle do města, abychom stihli, co jsme včera nestihli. Začali jsme praktikovat to, že vždycky 2 seděli v autě a 3 někam šli. Jeden na tom vždy vydělal. Mělo to dva účely. Za prvé jsme se báli o věci na střeše a za druhé jsme nemuseli platit za parkoviště, když v autě stále někdo byl. Jako první jsme šli na Skydeck, což byla vyhlídka na celé město z jedné z nejvyšších budov města, ale jelikož už jsme jich viděli po cestě tolik, moc nás to nenadchlo, aspoň mě ne. Přitom jsme ještě stihli první kratičkou návštěvu čínské čtvrti. Poté jsme se rozdělili, David s Mariannou šli do muzea umění a my ještě obhlíželi kamery. Navečer jsme zajeli do místního parku, kde probíhala velmi zajímavá akce. První to vypadalo jako nějaká techno party. Bylo tam spoustu mladých lidí, kteří tančili na pódiu, pak se k tomu přidalo trochu „šikmooké“ kultury, když tam číňani či japončíci předváděli své zpěvy a tance. Pak jsme ještě měli spoustu času, takže jsme se vrátili do centra do čínské čtvrti, kterou jsme si po tmě prošli trochu podrobněji a bylo to velmi zajímavé. A pak už jsme nabrali směr do jiného slavného města Kalifornie – Los Angeles.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

LOS ANGELES - DEN 1  

Los Angeles, USA – 3.10.1999

Přespali jsme v Santa Barbaře, přímo ve městě před nějakým barákem. Ráno nebylo co se týče počasí nic moc, ale přesto jsme mohli obdivovat oceán a jeho vlny. Kolem pobřeží bylo také velké množství nádherných vil. Tam asi nebydlí chudí lidé. O cestě jsme zastavili asi na hodinu u vody, kde jsme blbli. Byly tam ty pozorovací věže na pláži, jako v Pobřežní hlídce, tak jsme si hráli na Mitche Bjůkenena a jeho partu. Všichni s mokrýma botama a někteří celí (Mery), protože vlny byly rychlejší jak my. Pak jsme jeli dál. Museli jsme, protože jsme chtěli být vdo dvanácti na losangeleském letišti, protože jsme věděli, že má v tu dobu odlétat Petra do New Yorku, takže by tam měla být i posádka druhého „ztraceného“ auta. Byli jsme strašně zvědaví, jak to teda všechno bylo. Přišli jsme tam zrovna ve chvíli, kdy byla Petra na check-in, takže jsme se vrhli na Luboše. Nakonec to bylo tak, že měli problémy  autem, lijou do něho 2 litry oleje denně, ale jedou. No a když zjistili, že na ně nečekáme na smluveném odpočívadle (12 hodin než tam dojeli?), tak jeli dál. Takže nebyli za námi, a jak jsme si mysleli, ale celou dobu před námi. Domluvili jsme se, že se teď budeme snažit prodat naše auto a Luboš nás bude vozit. Jeli jsme do Beverly Hills, trošku jsme si to prošli, pak jsme se přesunuli do Hollywoodu, kde jsme se procházeli ulicí se známými hvězdami na chodníku, kde jsou jména známých osobností a také nohy, ruce a podpisy obtištěné v betonu. Pak jsme obě auta jeli dlouho na sever, kde měl Luboš místečko, kde jsme rozdělali stany a přespali. To jsem taky naposled řídil naše auto, protože druhý den jsme ho už šli prodávat. Auto jsme úplně vymydlili a nablýskali, aby bylo připravenou na svou poslední jízdu…

Zpět na trasu cesty / Nahoru

LOS ANGELES - DEN 2 (PRODEJ AUTA)

Los Angeles, USA – 4.10.1999

Plán pro tento den byl jednoduchý – prodat auto, a to co nejlíp. První jsme všechny věci museli někde složit, takže jsme v Santa Monice našli motel se stejným názvem. Tam jsme všechno vyložili a nechali tam ostatní. Úkol prodat auto totiž zbylo opět na Radu mladších – tedy Martina a mě. S vypulírovaným autem jsme tedy vyrazili. Ještě předtím se byl Martin ptát majitele motelu na rady, jak nejlíp prodat auto. A on chlapec vypadal, že by měl i zájem sám, schůzku jsme si dali na 12. Ale chtěli jsme očíhnout, kolik nám nabídnou dealeři. Přijeli jsme k prvnímu, ten se zlehka podíval a řekl: „hoši, maximálně vám dám 1000 dolarů“. Tak jsme vytlemili oči a jeli dál. U druhého se nabídka zvýšila na 1200, postupně se to zvyšovalo, ale stále to bylo na naše představy hrozně málo. Až jsme byli tak u šestého, nejlepší nabídka do té doby byla 1600. Chlapík s námi hrál takovou zajímavou hru, byl to dobrý obchodník. Nakonec jsme to usmlouvali na 1800+ 2 dny používání auta, ten byl na to natěšený, mával mi před očima osmnácti stovkami a říkal, ať si na to šáhnu, že tolik peněz jsem v životě v ruce nedržel. To nevěděl, že v CP jsem nosil kasu, kde bylo i osm tisíc babek. Nakonec jsme to riskli a odmítli to. Byl chudák zklamaný. Stále jsme měli v záloze tu schůzku s majitelem motelu… Tak jsme se vrátili, novinky oznámili ostatním a ti nám řekli, že jsme to asi měli vzít. No, chlápek si to šel projet, a nakonec po smlouvání mezi 1500-3000 jsme se dohodli na 2200+ další noc zdarma. To už znělo dobře. Takže šel pro prachy do banky. Ale to nebylo vše! Uklizečka v tom motelu, když slyšela, že prodáváme auto, zavolala svojí dceři, ta přijela s manželem. Tak co, obchod je obchod, Martin to jel s nimi projet a vrátil se s tím, že nám za to dají 2350$. Mezitím mi už majitel strkal do ruky 200 babek jako zálohu, ale naštěstí jsem to nevzal. No prostě intriky, ale rozhodla vyšší nabídka. Byli to nějací mexikánci, jeli jsme k nim do bytu, pouze vyplnili druhou stranu titlu, vzali si prachy a značky a auto už nebylo naše. Žádné složité papírování. A byli jsme bez auta. Auto, které jsme měli 2 měsíce a najeli jsme s ním na 10 000 mil…Majitel motelu byl trochu naštvaný, ale říkal no problem. Večer někteří šli na pláž, ale já jsem byl tak utahaný, že jsem šel spát.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

LOS ANGELES - DEN 3 (HOLLYWOOD)  

Los Angeles, USA – 5.10.1999

Poslední celý den na západním pobřeží jsme si vyhradili na prohlídku Hollywoodu, přesněji řečeno filmových studií Universal. Luboš už tam byl s Petrou, tak nás tam ráno jen hodil a jel s Danem nakupovat. Vstupné nebylo zrovna levné - 36$ na celý den. Spočívalo to v tom, že celé ty studia už teď fachčí jen částečně a je z nich udělaná atrakce pro turisty. Prostě jen jsme chidili po různých show. První, co jsme viděli, byl třírozměrný Terminátor. Bylo to v takovém kině, kde jsme dostali speciální brýle. Nevím, jak to popsat, ale bylo to skvělé, smíchané kino s hranými scénkami, výbuchy okolo nás, dým, vítr, sedačky se houpaly, prostě nás vtáhli úplně do děje. Pak následovaly další – Vodní svět, Návrat do budoucnosti, E.T., Jurrasic Park, Zvířecí hvězdy (pes Beethoven) a spoustu dalších. Odehrávalo se to v kulisách, kde se ten který film natáčel a k tomu nějaká akce. Zajímavá byla třeba hollywoodprojížďka takovým autobusem, který nás vozil po těch ateliérech. Tam nám ukazovali, jak dělají déšť či povodeň, tam nás překvapila obrovská hlava King Konga či vykolejení metra. Také jsme viděli různé kulisy a domy z různých filmů, například Motel Bates s domem v pozadí, kde se natáčelo slavné Psycho od Alfreda Hitchcoca. Všechno bylo hodnověrné a promakané do detailu. No prostě Hollywood. Také nám ukazovali, jak se dělají různé triky ve filmech, třeba když visí člověk na soše Svobody a pak spadne, nebo tu vraždu z Psycha, růszné výbuchy a ohně na maketách. To bylo fajn. Trochu jsme nakoukli do zákulisí a bylo to vlastně jediné, co jsme viděli z Los Angeles. Strávili jsme tam celý den, na Jurském parku a na Zpět do budoucnosti jsme byli kromě Davida 2x. Bylo to fakt super. Luboš nás opět vyzvedl, byli jsme teď na něm zívislí, prostě v Americe bez auta jako bez ruky. A večer jsme balili, pak jsme uspořádali malou rozlučkovou party. Měli jsme nějaké piva, Martin dokonce uchránil po celý pobyt 0,5 l slivovice, takže jsme povídali a popíjeli téměř až do rána.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

PŘESUN DO NEW YORKU

Los Angeles - New York, USA – 6.10.1999

Ráno bylo hektické, dobalení a hromadný přesun na letiště. Tam nastalo loučení, hlavně Marin s Mariannou, která se rozhodla zůstat na delší dobu (a stále tam ještě je). My jsme se „čekinovali“, rozloučili se s Lubošem a macesem a šli do letadla. Tady prosím nastává zlomový okamžik. Při kontrole zavazadel, když všechno musím sundat, aby to projelo na pásu, našli mi v batohu malý nožík. Tak jsem jim ho tam nechal, ale blbec jsem si nevzal ledvinku s pasem a penězma. Zjistil jsem to až v letadle, což bylo pozdě. V New Yorku, kde jsme přesedali letadlo směr Curych, jsem začal obvolávat všechny ztráty a nálezy, ale už bylo pozdě. Vidina odletu domů ve stanoveném termínu se začala pomalu, ale jistě, vzdalovat. Nic příjemného.

Zpět na trasu cesty / Nahoru

NEW YORK

New York - Zürich - Praha - Zlín – 7.-9.10.1999

Od rána jsem seděl na telefonu a snažil se vyřídit, aby mi to poslali. Nejprve jsem zjistil, že to teda našli, což byl základ. Ale pak bylo problém, jak to zařídit, aby mi to poslali do New Yorku. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že budu muset sednout na letadlo a jet si to sám vyzvednout. Když jsem už nevěděl, co mám dělat, zavolal jsem do kanceláře WEUSA, kde mi to nějaká Emily vše vyřídil. Mluvila se stejnými lidmi jako já a najednou to šlo. Jenže to už byl večer a oni mi to mohli poslat až druhý den. Takže kluci odletěli i s prémií 300$ za chytrost a já zůstával dál v NY. Holt, za chyby se platí. Druhý den, když už jsem věděl, že mi to pošlou, šel jsem tedy do města, aspoň využít nějak ten zbytečný čas. A využil jsem ho skvěle. Šel jsem na prohlídku Madison Square Garden, byl jsem v šatně N.Y.Rangers a N.Y.Knicks, u ledu – no prostě sen. A večer jsem si splnil svůj sen, koupil jsem si totiž lístky na večerní zápas N.Y. Rangers – Carolina Hurricanes! NHL! Jako jo. Takže jsem se flákal po Manhattanu a večer zamířil do haly na zápas. Byl to skvělý zážitek. A v neděli mi to letělo až 23.30, takže jsem opět celý den bloumal po městě, hodinu jsem byl v knihovně na internetu a už se těšil domů. Let číslo 105 Swiss Air – N.Y – Zürich a pak Zürich-Praha a 10.10.1999 v 15.20 konečně doma!

Zpět na trasu cesty / Nahoru

 

Nahoru

2009
2008
2007
2006

zeme

Copyright © 2010 [Jendak]

2005
2004
2003
2002